Barbara Gordon
TANČÍM TAK RYCHLE, JAK DOKÁŽU
Během posledních několika let jsem musela těžce spoléhat na různé členy lékařského stavu pro léčení duševních nemocí. Setkala jsem se s víc než dvaceti různými terapeuty, byla jsem ve dvou psychiatrických špitálech, krmili mě nesčetnými medikamenty a zaplatila jsem ohromující počet účtů. Moje diagnózy byly schizofrenie, maniodepresivní psychóza, cyklothymní osobnost, osobnost stále na pokraji psychózy, agitovaná deprese, hysterie i jenom prostá neuróza - jen abych jmenovala těch pár nálepek, kterými mě vědecké úsilí polepilo svou širokou štětkou. Byla jsem předávkovaná medikamenty, přepsychoanalyzovaná i podpsychoanalyzovaná. Dostala jsem sebevražednou radu. Ale přece jenom jsem při té anabázi potkala pár moudrých a citlivých lidí. Příliš málo...
Scénáristka a režisérka Barbara Gordonová začala psát svůj příběh roku 1977, jako součást terapie, poté, když se vrátila z psychiatrického léčení. Byla sama, neměla práci a pokoušela se najít cestu zpátky do života. Podařilo se jí napsat sugestivní dílo, zpověď uspěchané, emancipované ženy v nemilosrdných, odcizených poměrech komerční Ameriky. Život v hektickém New Yorku a náročné povolání soustavně nahlodávalo její citlivou a vnímavou nervovou soustavu až k úplnému zhroucení.
Nahlížíme do nitra silné, zajímavé osobnosti, která měla dost vnitřní energie a vůle, aby zvítězila nad osobním neštěstím a vybudovala si nový život.
