Dohoda s nemocí 1. - Valerij Sinelnikov

KAPITOLA 1.

NESKUTEČNA REALITA

„Bellův teorém ponechává fyziky před nepříjemným dilematem: buď není svět objektivně reálný, nebo je propojen nadsvětelnými spoji. Dokazuje .základní pravdu, že vesmír je buď zásadně bez zákona, neboje zásadně nedělitelný'."

S. Grof. Za hranice mozku

Za poslední desetiletí došli vědci k názoru, že vesmír je jistým druhem nepochopitelné, čisté energie, jež má vlastní vědomí. V křesťanství se tomu říká Bůh (pod různými jmény), v muslimském světě - Alláh, na Východě - Pravda. Vědci tomu říkají fyzikální vakuum. Existují i jiné názvy. Ale ať říkáme TOMUTO NĚČEMU jak chceme, jsou to jen různé metafory, různé způsoby, jak mluvit o tomtéž. Je to pramen všeho existujícího, je to síla, která spojuje všechny a všechno v tomto světě a je základem života.

Kouzelníkům a čarodějům bylo známo, teď již o tom ví také oficiální věda, že tato záhadná energie podléhá působení lidských záměrů. Totiž, samotné naše očekávání čehokoliv začíná působit na jiné energetické systémy a vytvářet události v souladu s tímto očekáváním. Tedy, ten původní pramen všeho existujícího, právě ta Síla, která tvoří náš osud, je v nás samotných

Ale o tom se přece vědělo již v dávné minulosti. Například v Bibli se říká: „Nehledejte Království Boží na nebesích, ani na zemi rajské, je uvnitř každého z vás." A nápis na známém chrámě, existující již několik století, praví: „Poznej sebe sama."

Zenbuddhizmus také krásně říká: „Pokud člověk hledá pravdu kolem sebe, zašlapává to, co hledá."

Proč tedy člověk zůstává hluchý k moudrostem předků a závěrům současných vědců? Jak dochází k tomu, že při styku se stejným Světem jej různí lidé vnímají tak odlišně? Příčina je opět v samotném člověku. V jeho postoji k tomu, co vnímá. Vypadá to, že lidé při styku s neuvěřitelně bohatou a spletitou Realitou vytvářejí ubohý model světa, který jim způsobuje bolest a trápení.

Prohlédněme si klasický psychologický pokus Postmana a Brunera, jenž neuvěřitelně jednoduše odráží podstatu vědomí.(Pozn. - Bandler, R„ Grinder, J., Struktura magii (Per. AO „Alvis". SPb: Bělyj krolik, 1996))

Při tomto pokusu měli zkoušení rozlišovat běžné hrací karty, mezi nimiž byly také tzv. anomální, například červená piková šestka nebo černá srdcová čtyřka. Během jednotlivých pokusů se stejná karta předkládala témuž zkoušenému několikrát v průběhu časového úseku, jehož délka se postupně prodlužovala. Po každém předložení byl zkoušený otázán na to, co viděl. Pokus se považoval za ukončený po dvou správných odpovědích následujících po sobě. I když se anomální karty předkládaly v tom nejkratším intervalu, převážná část zkoušených správně rozeznala většinu karet. Obyčejné karty se zpravidla rozlišovaly správně. Co se týče anomálních karet, téměř vždy bez zřejmého váhání byly vnímány jako normální. Černá srdcová čtyřka se například mohla považovat za pihovou, nebo srdcovou čtyřku. Aniž by byly zaznamenány jakékoliv rozdíly, byla zařazována do jedné ze známých kategorií, které připravil předchozí pokus. Bylo dokonce těžké tvrdit, že zkoušení viděli něco jiného než to, co vnímali. S prodloužením časového úseku mezi předkládáním jednotlivých anomálních karet zkoušení začínali váhat, čímž prokazovali chápání zvláštnosti. Když se jim například předložila červená piková šestka, obvykle říkali: „Je to piková šestka, ale je nějaká zvláštní - černé zobrazení má červené okraje. "Po dalším prodloužení časového úseku váhání a rozpaky zkoušených narůstaly do té doby, až nakonec několik jednotlivců zcela nečekaně bez jakéhokoliv váhání začínalo správně jmenovat anomální karty. Navíc po tom, co se jim podařilo poznat tři nebo čtyři anomální karty, bez námahy si poradili také s dalšími. Avšak nepatrnému počtu zkoušených se to vůbec nevydařilo. Dokonce tehdy, když se jim anomální karty předkládaly v průběhu velmi dlouhého časového úseku, víc než 10 procent anomálních karet stejně zůstalo neodhaleno. Právě tito zkoušení, kteří nezvládli zadaný úkol, měli značně složité povahy. Jeden z nich v průběhu pokusu zoufale vykřikl: „Nemohu pochopit, co se děje! Ani se to nepodobá kartě. Nevím, jakou má barvu, ani není jasné, jestli jsou to piky, nebo srdce. V tuto chvíli si nejsem jistý, jak vypadají piky. Můj Bože!"

Když jsem zkoumal vědomí a podvědomí člověka, došel jsem k názoru, že lidé komunikují s okolní realitou přinejmenším na dvou úrovních: vědomé a podvědomé. A každý z nás nepřichází do vědomého styku bezprostředně se Světem, ale s nějakým modelem světa. Tehdy když podvědomí vnímá Realitu takovou, jaká je.

Náš podvědomý rozum je velký iluzionista, který podle patřičných pravidel před námi vytváří velkou iluzi. Vytváří náš svět (přesněji světeček), chrání nás před vesmírným chaosem, vybírá pro nás to, co považuje za vhodné a bezpečné. Ale při plnění tvořivé a ochranné funkce se pro mnohé lidi mimovolně proměnil v žalář. Vždyť právě náš rozum nám nedovoluje překročit hranice vytvořeného světa. Stále vymýšlí všemožné pikle, často používá strach, aby nás přesvědčil o tom, že ta iluze, kterou nám podává, je právě samotná REALITA.

Do jednoho z velkých zoo přivezli ledního medvěda. Jeho výběh ještě nebyl hotový, a zatímco se stavěl, medvěda drželi v malé kleci. Během několika měsíců chodil klecí tři kroky na jednu stranu a tři na druhou... Když vše bylo připraveno, mříž odstranili, ale medvěd jako dřív dělal tři kroky na jednu stranu a tři na druhou.

Na Zemi se nenajdou ani dva lidé, jejichž otisky prstů by se úplné shodovaly. Stejně tak nejsou ani dva lidé, jejichž životní zkušenosti by se naprosto opakovaly. Dokonce život jednovaječných dvojčat se v něčem liší.

Jinými slovy, každý člověk žije ve svém unikátním světě, jejž vytváří sám. Každý z nás od narození pod vlivem rodičů, dospělých, učitelů a okolního prostředí konstruuje svou realitu, svůj svět. Pokud máte děti, vzpomeňte si, jak jste jim vnucovali vlastní pojetí světa, vysvětlovali jim, co je špatné a co je dobré, co se smí dělat a co se nesmí. Totéž jim dělali babičky a dědečkové, učitelé a jiní dospělí.

V důsledku toho vaše dítě vytvořilo své POJETÍ SVĚTA, které se něčím podobá a něčím se odlišuje od vašeho. I vaši rodiče se k vám chovali stejným způsobem. A všichni lidé jsou zataženi do tohoto procesu. A nelze říci, zda je to dobré nebo špatné, že nás od dětství učili vnímat REALITU nějakým zvláštním, „lidským" způsobem. Tento proces je jednoduše potřebný, protože když se do něj zapojíme, cítíme se klidněji. Ale my se s takovou horlivostí oddáváme této práci, že zapomínáme na jednu zjevnou pravdu: mezi samotnou REALITOU a naším světem je obrovský rozdíl.

Od dětství vytváříme svůj MODEL, model REALITY, v které žijeme po celý svůj život ve snaze tento model nějak vylepšit. A neexistují dobré nebo špatné modely. Otázka zní, do jaké míry je náš model životaschopný a prospěšný. Na jedné straně nám pomáhá využívat všechny vymoženosti, které nastřádala lidská civilizace v průběhu mnoha století, na druhé - vytváří omezení a posiluje v nás víru v to, že zdaleka nedokonalý model je pravou Realitou. Tento sebeklam nás odvádí daleko od SKUTEČNOSTI a způsobuje nespokojenost.

Vzniká jakýsi paradox: přece skutečně žijeme v REALITĚ a podvědomě ji vnímáme takovou, jaká je: jako něco krásného, záhadného, nepoznatelného, ale uvědomujeme si jen model této Reality, na jehož vytváření utrácíme celý svůj život a energii. Lze to ukázat mnohými způsoby. Ale nejdřív udělejme některé závěry.

Tedy:

1) Vesmír (Realita, Skutečnost, Bůh, Svět) je nepostižitelná síla, energie, jíž je vlastní vědomí;

2) lidské vědomí je pouze částí Vesmírného, Božího vědomí;

3) svět je tajemný, záhadný a člověk se má k němu a k sobě chovat jako k záhadě;

4) náš podvědomý rozum vytváří model světa, v němž žije naše vědomí. Jinými slovy, naše vědomí se nachází v roli pozorovatele a hodnotitele těch událostí, které nám podává náš podvědomý rozum.

KOLIK LIDÍ - TOLIK SVĚTŮ, DOKONCE VÍC...

„Svět je tajemství. A to, nač se díváš v dané chvíli, není všechno, co svět je. Svět je mnohem, mnohem víc, vlastně je nekonečný. Takže když se na to snažíš přijít, děláš ve skutečnosti jen to, že se snažíš ze světa udělat něco důvěrně známého. Jsme oba právě tady, ve světě, který ty nazýváš skutečný, protože ho oba známe. Ty ale neznáš svět síly, proto si ho nemůžeš převést do nějakého známého obrazu."

C. Castaneda. Cesta do Ixtlanu

Jak už jsem říkal, vnímáme realitu na dvou úrovních: podvědomé a vědomé. Podvědomě jsme všichni spojeni s Vesmírem, Realitou a naše podvědomí obsahuje informaci o jakékoli události, jež se odehrává ve vesmíru.

Tedy skutečným tvůrcem našeho světa, naší skutečnosti je náš podvědomý rozum, který je spojený s nepopsatelnými silami Vesmíru, s Bohem, a naše vědomí je v roli pozorovatele a recenzenta událostí, jež se odehrály před okamžikem. Vědomí vždy zaostává za naším podvědomým rozumem pouze na okamžik. Ale právě tento mechanizmus umožňuje člověku být tvůrcem, kouzelníkem. Jak říkal Nietzsche: „Všichni jsme většími umělci, než si umíme představit."

Každou chvíli se na nás, jako na lidské bytosti, hrne obrovský proud informací. A náš podvědomý rozum vybírá a podává nám, našemu vědomí, právě tu informaci, která zapadá do našeho podvědomého programu a pak se realizuje v našem modelu Vesmíru. Něco zkresluje, něco zobecňuje a některé věci jednoduše vynechává.

Tady je další psychologický pokus.

Dva herci vtrhnou na přednášku z psychologie. Ve dveřích jeden z nich udělá prudký výpad rukou směrem k druhému. Ten padá na podlahu. V rukou prvního herce je banán. Avšak po dotázání vyplývá, že téměř všichni studenti „vidí" v rukou útočníka nůž.

Takto zkreslené vnímání je podmíněno tím, že v našem podvědomí je zaznamenáno: prudký výpad člověka znamená nůž. Přece by nikdo nebodal banánem.

Podvědomý rozum člověka propouští informaci přes zvláštní filtry (programy): neurofyziologický, sociální a individuální. Našemu vědomí se dostává jen malinký potůček z celého proudu. V důsledku toho je mezi tím, co se skutečně odehrává ve SVĚTĚ, a tím, jaká je naše zkušenost s tímto SVĚTEM (to jest náš model světa), velký rozdíl.

Pojďme si probrat každý z těchto filtrů.

Neurofyziologický filtr

To je zrak, sluch, hmat, čich a chuť - pět známých smyslů, s jejichž pomocí transformujeme informaci ve světě fyzických jevů. Je například známo, že lidské ucho vnímá zvukové vlny, jejichž kmitočet se nachází mezi 20 až 20 000 Hz za vteřinu. Zvukové vlny, jejichž kmitočet přesahuje tyto hranice, lidské ucho nevnímá. Třebaže mnohá zvířata vnímají infra- a ultrazvuk. Nelze říci, že člověk vůbec nevnímá jiné frekvence. Je přece dokázaný blahodárný nebo zhoubný vliv ultra- a infrazvuku na člověka. Správnější by bylo říci, že vědomě člověk nevnímá vlny, jež jsou za těmito fyziologickými hranicemi.

Lidský zrak je schopný zachycovat vlny, jež se nacházejí v intervalu od 380 do 680 milimikronů. Vlny, jež se odchylují od těchto hodnot výš nebo níž, lidské oko vědomě nevnímá.

Lidská citlivost na dotek má také své meze; kromě toho citlivost záleží na místě kontaktu.

Chtěl bych zdůraznit, že člověk má pouze vědomé hranice vnímání. Tyto hranice jsou určeny těmi smyslovými orgány, které používá v každodenním životě. Ale podvědomé možnosti vnímání a poznání okolního světa jsou bezmezné.

Mnoha lidem jsou známé výzkumy V. M. Bronnikova. Pracuje se slepými dětmi a vrací jim schopnost vidět, jenže ne očima, ale „mozkem". A to za krátkou dobu, doslova za dvacet dnů, otvírá u nich jiné kanály vnímání, které v obvyklých podmínkách lidé nepoužívají. V. Bronnikov vyučuje nejen nemocné děti, ale i úplně zdravé. To, co dělá tento člověk a jeho žáci, je podivuhodné! Děti s černými páskami na očích čtou jakýkoliv text, hrají šachy, jezdí na kole, volně se pohybují. Při tom se u nich objevuje mnoho dalších schopností.

Myslím si, že člověk vnímá fyzický svět nejen svými smyslovými orgány, ale transformuje záhadnou energii Reality, Čistou Energii v něco známého. Vytváří tedy tento svět materiálních věcí.

První flitr dostáváme při narození a je fylogenetickým programem vnímání a vytváření fyzického světa. Tento flitr nás, lidské bytosti, spojuje jako členy zvláštního druhu.

Sociální filtr

Sociální filtr je souhrn faktorů, které spojují lidi do určitých sociálních skupin: jazyk, národnost, zvyky, obřady, dějiny národa, státu a jiné.

Sociální předpisy nám pomáhají využívat všechny zkušenosti, jež nastřádala ta sociální skupina, ke které patříme. Ale vytvářejí také omezení: je pro nás těžké pochopit člověka z jiné sociální skupiny.

Jak ukázaly zkušenosti, sociální omezení jsou lehce překonatelná. O tom vypovídá naše schopnost mluvit několika jazyky.

Individuální filtr

Tento filtr se vytváří postupně, podle vývoje a utváření lidské individuality, to jest od okamžiku našeho narození. Jsou to naše myšlenky, emoce, povahové rysy, zvyky, zájmy, sympatie a antipatie, způsoby chování, reakce na ty či ony události, vztah k sobě a k blízkým, k lidem celkově a k mnohým věcem v tomto Světě.

Naše zážitky se skládají do unikátního osobního příběhu. Určují náš život. Individuální předpisy - to je právě ten aspekt, s nímž budeme pracovat především.

REALITA

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

1. filtr: neurofyziologický aparát
(zrak, sluch, hmat, čich a chuť)

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

2. filtr: sociální předpisy
(rodina, národnost, náboženství, dějiny, zvyky)

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

3. filtr: individuální předpisy
(myšlenky, přesvědčení, city, emoce)

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

ZMĚNĚNÁ REALITA
(NÁŠ MODEL SVĚTA)

Jak je vidět na schématu, souhrn neurofyziologického aparátu, sociálních a individuálních předpisů jsou právě tím podvědomým programem, s jehož pomocí se vytváří unikátní realita každé lidské bytosti. Přičemž nejpřístupnější částí tohoto programu, který lze jednoduše změnit, je náš osobní příběh s jeho individuálními předpisy.

Tedy:

1) my sami si vytváříme svět, v kterém žijeme;

2) musíme na sebe vzít odpovědnost za svůj svět;

3) mezi samotnou REALITOU a naším světem (popisem Reality) nevyhnutelně existuje velký rozdíl;

4) modely Světa, které každý z nás vytváří, jsou odlišné. Jinými slovy, každý člověk žije ve svém světě, jenž se liší od kteréhokoli jiného;

5) my sami vytváříme svět, v němž žijeme (model SVĚTA, model REALITY). Sami si vytváříme nemoci, situace s lidmi, s prací, s penězi a mnoho jiného. Jsme-li tvůrci svého

světa, tak jej tedy můžeme změnit. Jinými slovy, pokud nám v našem životě něco nevyhovuje, můžeme vyhledat a odstranit příčiny toho či onoho problému, vytvořit něco nového a změnit náš život; můžeme začít žít naplněněji a radostněji (právě o tom, jak to udělat, se bude mluvit v této a následujících knihách).

PODVĚDOMÉ PROGRAMY

„Když jsem se učil o trávě já, byl jsem příliš chamtivý. Sápal jsem se po věcech jako dítě po sladkostech. Cesta čertovy buřiny, to je jen jedna z mnoha cest. Každá cesta je jen jednou z mnoha. Nikdy nesmíš zapomínat na to, že cesta je jenom cesta. Jestli cítíš, že bys po nějaké neměl jít, nesmíš na ní za žádných okolností zůstat. A abys měl jasno v hlavě a mohl to poznat, musíš žít ukázněný život. Jedině tak pochopíš, že cesta je jenom cesta a že není žádná urážka pro tebe ani pro ostatní, když ji opustíš, jestliže ti tak velí tvé srdce. Ale až se budeš rozhodovat, zda po cestě jít nebo ji opustit, nesmíš se nechat ovlivnit strachem nebo ctižádostí. Varuji tě. Každou cestu si pečlivě a vědomě prohlédni. Zkus ji tolikrát, kolikrát uznáš za vhodné. A pak se zeptej sám sebe, jenom sám sebe, jednu otázku. Je to otázka, kterou si kladou jen velmi staří lidé... ,Má tato cesta srdce?'... Jestliže máje to dobrá cesta. Jestliže nemá, není k ničemu. Ani jedna z nich nikam nevede. Ale jedna z nich srdce má a druhá nemá. Cesta po té první je radostná. Dokud po ní jdeš, jsi s ní zajedno. Ta druhá tě donutí, abys proklel svůj život. Ta první tě posiluje, ta druhá tě oslabuje."

C. Castaneda. Učení dona Juana

Jak se tedy tento program tvoří, kdo jej tvoří a jaké funkce plní?

Když programátor vytváří program, nejprve musí určit všechny jeho funkce, které má plnit, pak zvolit jazyk (specifická sada symbolů a znaků), s jehož pomocí tento program zapíše. Také je zapotřebí energetické zařízení, které bude realizovat daný program. V našem případě je tímto zařízením člověk - unikátní bytost, poněvadž dokáže programovat sám sebe.

Když se dítě objeví na tomto světě, ve svém podvědomí již má první prvek programu - neurofyziologické ústrojí, s jehož pomocí je připraveno vnímat Skutečnost.

Druhý prvek programu - sociální - je určen místem narození dítěte (rodina, stát).

První dva prvky, to jest místo a část objevení člověka, jsou určeny hlubokými osudovými strukturami podvědomí.

Třetí prvek - individuální - se vytváří postupně, během studia.

Kojenci vnímají okolní svět v podobě energetických proudů a nepředstavitelné škály barevných skvrn různé velikosti a intenzity. Mají množství variant pohybů rukou, nohou, hlavy a trupu. A od okamžiku narození dospělí učí dítě vnímat a chápat okolní svět přesně určeným způsobem (podle vlastních programů).

Dítě se nejdřív učí ovládat své tělo, pak začíná poznávat svět pomocí řeči. Při tom mu dospělí stále popisují okolní svět. Stává se to nepřetržitým procesem komunikace dítěte s dospělými. A aniž by si toho všimlo, osvojuje si tento obraz SVĚTA. Potom člověk vede neustálý vnitřní dialog, jenž podporuje obraz SVĚTA. Vnitřní podvědomý dialog se u obyčejného člověka v obyčejných podmínkách nepřerušuje ani na minutu. Jeho obsah není ničím jiným než výčtem všeho, s čím člověk přichází do styku v každodenním životě. Není špatný ani dobrý. Je to jen výčet, který napomáhá udržovat navyklý svět v jeho neměnnosti a stabilnosti. Vždyť se tehdy cítíme víceméně klidně.

A to je ta největší lež!

Od dětství se učíme přijímat popis světa jako SKUTEČNOST.

Tedy dospělí udávají dítěti směr, ono pak do svého programu chování vnáší určité změny nebo něco nového. Mohou to být myšlenky, jež obohacují jeho životní zkušenosti a dělají život zajímavějším a plnějším, anebo ochuzují a omezují schopnost konat efektivně. Ale přece naše rodiče učili jejich rodiče, my učíme své děti, a takhle tento proces trvá a bude trvat věčně. Přivádí mě to k myšlence, že lidský život je pouze nějakým prvkem objemnějšího Vesmírného programu.

Jako každý program, plní podvědomý program člověka určité funkce, z nichž hlavní je tvoření a podpora modelu Reality. Tedy žít v tomto světě a snažit se, aby se model Skutečnosti shodoval se samotnou SKUTEČNOSTÍ, je hlavním nebo generálním záměrem každého člověka. Náboženští činitelé tomu říkají dychtění duše po Bohu, po Stvořiteli. Na Východě je to cesta ke Svobodě nebo hledání Pravdy. Nerad bych do toho vnášel náboženské nebo mystické prvky. Definuji tuto funkci jako lékař a psycholog: podvědomí člověka, jako informačně energetická struktura, se snaží spojit s Vesmírným Rozumem. Část směřuje k celku. Neznalost tohoto zákona nezprošťuje zodpovědnosti. Tento zákon funguje na podvědomé úrovni a bylo by hloupé mu vzdorovat. Vždyť Newtonův zákon také funguje nezávisle na tom, zda o něm víme nebo ne. Mimochodem zákon zemské přitažlivosti je jedním z projevů výše zmíněného Vesmírného zákona. Newtonův zákon popisuje vzájemné působení mezi materiálními objekty. Ale hmota je pouze jeden z druhů energie.

Podvědomý program člověka má své strukturální prvky: neurofyziologické ústrojí, sociální a individuální předpisy, které vytváří osobní příběh člověka.

Jazykem programu je lidská řeč - sada symbolů a znaků.

A pracovat určitým způsobem je tento program donucen jen našimi záměry a našimi myšlenkami. Vtělují se do slov, obrazů, zvuků, citů nebo pohybů. Myšlenka je specifickým, univerzálním nástrojem. Právě pomocí myšlenek vytváříme svůj unikátní svět. Je to zřejmé. Peníze, domy, silnice, vztahy s lidmi - to všechno nejdřív bylo myšlenkou. Myšlenka formuje způsoby chování člověka, které se později vtělují do materiálního života.

Náš osud - jsou naše myšlenky!

Tedy náš svět je odrazem našich vlastních myšlenek. Ale dříve, než se myšlenka materializuje do něčeho konkrétního, podstupuje určité proměny.

V zemi se mění ekonomika a politika. Zavírá se mnoho podniků. Lidé hledají novou práci. Mají záměr - najít práci, navíc takovou, která by se jim líbila a přinášela dostatek peněz. Jeden muž si řekne, že nemá vhodný věk (četl přece v inzerátech, že se hledají lidé ve věku do 40 let), navíc už ho několikrát odmítli. Od svých přátel neustále slyší, jak je teď těžké najít novou práci. V televizi zase straší hromadnou nezaměstnaností a informují o téměř všude se vyskytujícím nevyplácení pracovníků. Nakonec si tento člověk vhodné zaměstnání nenajde, anebo pracuje v podniku, kde se nevyplácí včas.

Jiný muž, nehledě na svůj věk, věří tomu, že jeho znalosti a dovednosti zcela určitě někdo někde potřebuje. Vezme si tužku a list papíru a vypočítá, kolik by potřeboval peněz, aby uspokojil všechny své potřeby: zaplatil nájemné, dobře se stravoval, oblékal, odpočíval a jiné. Částka, která mu vyjde, ho nejdřív poleká. Potom si ale řekne: „A proč by ne? Vždyť existují lidé, kteří dostávají mnohem víc. To znamená, že si zasloužím tyto peníze." Druhý den tento muž potká ve městě svého přítele, s nímž se dlouho neviděl. Dají se do řeči. Když se přítel dozví o jeho problému, sdělí mu, že jeden známý otvírá nový podnik a potřebuje lidi právě s touto profesí. Již o týden později tento muž pracuje v novém zaměstnání a jeho plat přesně odpovídá částce na papíře.

To nejsou pohádky, ale příklady ze života. Náhoda? Ale náhoda je přece podvědomou zákonitostí! Jednoduše v prvním případě získání práce překážely pochybnosti a tyto myšlenky byly zrozené určitými programy. V druhém případě si muž pevně věřil, vážil si svých znalostí a zkušeností. A každý dostal podle svého myšlenkového očekávání. Vždyť svůj život vytváříme sami!

„Podle vaší víry se vám staň!" píše se v Bibli.

Ale o tom, jak najít potřebnou práci, vydělávat hodné peněz nebo navazovat krásné vztahy s lidmi, se bude hovořit v dalších knihách. Tady bych chtěl mluvit o zdraví a o tom, jak si lidé vytvářejí nemoci a jak je lze vyléčit, dokonce i ty, které jsou považovány za nevyléčitelné. Pochopíte, že člověk to může udělat sám. Pro to je zapotřebí jen nahlédnout do svého nitra, prozkoumat své myšlenky, svůj podvědomý program a udělat v něm patřičné změny.

Tedy:

1) model Reality, v kterém žijeme, odpovídá našemu podvědomému programu, jenž se vytváří od dětství; tedy vnější odráží to vnitřní;

2) každý člověk podvědomě uskutečňuje hlavní funkci a hlavní životní cíl - žít v tomto světě a snažit se, aby jeho model Reality odpovídal samotné REALITĚ;

3) náš svět je vnějším odrazem našich vlastních myšlenek; všechno, co máme ve svém životě, tvoříme sami;

4) abychom ve svém životě cokoliv změnili (zdravotní stav, vztahy s lidmi, práci, finanční stav aj.), je nutno se obrátit do svého nitra a změnit svůj podvědomý program chování, své myšlenky, tudíž změnit se sám.

Jak tedy přistoupit ke svatyni člověka - k jeho podvědomému programu, k jeho vnitřnímu rozumu, který je přímo spojený s Vesmírem, s Bohem? A je vůbec možné to udělat? Není to nebezpečné?

Ihned vám řeknu, že všichni lidé bez výjimky to již dělají. Jenomže to dělají nějak nepromyšleně, neorganizovaně, nezodpovědné. Vytvářejí svůj svět s množstvím problémů a sami se v nich zamotávají.

Myslím si, že naučit se komunikovat se svým vnitřním rozumem je prostě nutné. Co víc, tomuto je zapotřebí učit lidi od dětství, stejně jako čtení a psaní. Je to naprosto bezpečné (samozřejmě při dodržování určitých pravidel). Navíc je to zajímavé. Copak se nechcete dozvědět o sobě celou pravdu? O tom, jak, čím a proč jste si vytvořili bolest a trápení. Cožpak se vám nechce rozmotat klubko svých problémů?

Takže kupředu! My sami si přece vytváříme svůj svět, svůj život. Pojďme si tedy tvořit krásný svět!

CO JE TŘEBA VĚDĚT O SVÉM PODVĚDOMÍ

Již dlouho před zrozením psychoanalýzy věděli proslulí řečtí lékaři Eskulapos a Hypokrates o existenci takzvaného „vnitřního rozumu". Psal o tom také Paracelsus. Ve 20. století Sigmund Freud v lidském rozumu vyčlenil několik „vrstev": ego, id, super ego a podvědomí, a každému přidělil určitou funkci. Freudův model sehrál velice důležitou roli v rozvoji psychoterapie a psychologie. Pak se objevily jiné modely: jungianská psychoanalýza, automatické písmo doktorky Mellové, Wienerův kybernetický model, behavioristický model, gestalt terapie, transakční analýza, NLP, ericksonovská hypnóza a jiné. V současné době dospěli psychoterapeuti a psychologové k názoru, že lidský rozum lze symbolicky rozdělit na dvě části: vědomý rozum a podvědomý rozum. A každý z nich má schopnost myslet samostatně. Jak jistě chápete, toto dělení je symbolické. Člověk je celistvá osobnost. Já si myslím, že podvědomí je tou částí nevědomé a nepoznané lidské bytosti, kterou je zapotřebí rozluštit.

Například v tomto okamžiku, když čtete tyto řádky, vidíte stránku a vytištěná písmena, přemýšlíte o smyslu slov a zároveň dokážete slyšet určité zvuky, pociťovat teplotu vzduchu, vnímat určité pocity ve svých rukou a jiných částech těla. A dokážete si všimnout změny dýchání a pocitů ve svalech těla. Co se stalo? Ukázalo se, že před tím, než jsem vás upozornil na všechny tyto pocity a zvuky, vědomě jste je nevnímali. Ale vaše podvědomí je vnímalo a navíc mnoho dalšího. Vnímání nevědomého rozumu je zřejmě mnohem širší a hlubší. Vždyť podvědomý rozum vnímá samotnou REALITU. Nejen to, náš podvědomý rozum, jako informačně-energetický systém, obsahuje informaci o jakékoliv události na jakémkoliv místě vesmíru. Stejně jako v každé buňce je na genetické úrovni zakódována informace o celém organizmu, v každém člověku je informace o celém Vesmíru, jehož částí je. Vesmír, Bůh je celistvým organizmem a každý z nás pro něj plní svou specifickou funkci.

Podvědomí se podobá ponořené části ledovce, je podstatně větší než vědomí a je před námi skryté. Podvědomí uchovává všechnu informaci o našem životě, která je nahrána na „drážkách" pěti lidských smyslů. Mechanizmus paměti, řízení všech funkcí organizmu prostřednictvím centrálního nervového systému, reflexy a instinkty, mechanické činy a zvyky, zrození myšlenek a chování, to je zdaleka neúplný seznam služeb, které nám prokazuje podvědomý rozum. Tak tedy přestaňme s ním bojovat a získejme v něm věrného spojence.

Pro úspěšnou práci s podvědomím je nutno vědět o některých zvláštnostech jeho „povahy".

První (a hlavní) - VYTVÁŘENÍ A UDRŽOVÁNÍ MODELU SVĚTA. Právě náš podvědomý rozum prostřednictvím určitého programu vytváří pro každou lidskou bytost unikátní model Reality. Ve světle této funkce jsou pochopitelné i ty ostatní.

Ochranná funkce

Teď, když váš svět je vytvořen, je třeba jej udržovat a ochraňovat. Není důležité, kde se nacházíte a co děláte, vnitřní rozum ani na vteřinu neztrácí bdělost. Je náš věrný ochránce. Ale často mu dovolujeme stát se žalářníkem, a tehdy nám brání v překročení hranic světa, který stvořil. Přičemž z nejlepších pohnutek, v zájmu našeho klidu.

Řízení životních funkcí organizmu

Prostřednictvím mozku, centrálního a periferního nervového systému kontroluje podvědomí vše, co se děje v našem organizmu. Proto lze ve stavu hypnotického transu sugerováním změnit teplotu těla, puls, krevní tlak, zrychlit proces hojení.

Mnozí lidé byli svědky toho, jak hypnotizéři na pódiu nutili lidi ve stavu transu padat z pódia, nebo si propíchávat kůži bez následků pro zdraví, nebo dělat věci, které jsou nemožné ve stavu obvyklého uvědomění.

Ale hypnózu a autohypnózu je možno využívat prospěšnějším způsobem. Například, pokud v průběhu operace nemocnému v narkóze zprostředkujeme správné sugesce, pooperační období proběhne bez komplikací a výrazně se zkrátí.

Druhá funkce - VYTVÁŘENÍ OSOBNÍHO PŘÍBĚHU (OSUDU). Tímto se podvědomí zabývá od našeho narození. V podvědomí se uchovávají všechny informace o našem životě a životě našich předků. Určitý vztah k sobě a okolnímu světu dostáváme již při narození. Předává se nám podvědomě od našich rodičů. Pak dospíváme, sbíráme zkušenosti a náš vědomý vztah k okolnímu světu se stále mění, ale podvědomí může zastávat názory, které se vytvořily již na začátku života. Pokud se ve vašem dětství odehrála událost, jež na vás silně zapůsobila, musíte vědět, že nějaká část vašeho podvědomého rozumu to, co se přihodilo, stále vidí očima dítěte a ovlivňuje váš život. Proto je velice důležité přehodnotit osobní příběh a změnit podvědomý vztah k mnohým událostem minulosti.

Tady je příklad z mé praxe. Do mé ordinace přišel 17letý mladík. Měl strach z jízdy trolejbusem a autobusem, metrem a výtahem. Jakmile nastoupil do dopravního prostředku, začínalo mu být nevolno. Přičemž on sám neměl tušení o příčině takového chování. Nic se ale neděje jen tak. Naučil jsem ho komunikovat s podvědomím a mladík položil první otázku, zdali se v jeho životě odehrála nějaká událost, která zapříčinila toto chování. Odpověď byla kladná. Řadou otázek jsme zjistili jaká. Stala se, když mu bylo osm let. Jako trest za nějaké provinění jej rodiče zamkli na dlouhou dobu do tmavé spíže. Po několika letech se kvůli drobnému chuligánskému přestupku dostal na policii a strávil noc ve vyšetřovací vazbě sám v cele. Od té doby se v něm zahnízdil strach, protože jeho podvědomí spojilo tyto dvě události a udělalo určitý závěr: uzavřený prostor může ohrozit jeho svobodu. Po tom, co jsme si plně uvědomili příčinu, podařilo se nám lehce zvládnout samotný problém. Je zajímavé, že po seanci se mladík dlouho a s potěšením vozil v trolejbusu, až ho to jednoduše omrzelo.

Paměť

Mechanizmus paměti také spadá pod pravomoc podvědomí. Právě tam se „točí" a uchovává film o našem životě, který je zaznamenán na „drážkách" pěti lidských smyslů. Při použití hypnózy nebo autohypnózy lze jednoduše zreprodukovat fragmenty tohoto filmu. Často je třeba kořeny toho či onoho onemocnění nebo problému hledat v událostech minulosti. Vždyť tehdy, v minulosti, jsme sami zahnali duševní bolest hluboko dovnitř, ve snaze zapomenout na to, co bylo její příčinou. Takovým způsobem ztrácíme vědomou kontrolu. A tato „tříska" sedí v podvědomí dlouhé roky, v určitých situacích vylézá, působí bolest a trápení.

Podvědomý rozum všechnu informaci, jež přichází zvenčí, vnímá doslova

Například lékař, který nedokázal vyléčit nemocného člověka nebo nezná jiné metody léčení, řekne: „Promiňte, ale myslím si, že medicína je tady bezmocná." A nemocný se může přestat léčit, poněvadž věří, že jeho neduh je nevyléčitelný. V současné medicíně je mnoho nemocí zařazeno do skupiny „nevyléčitelných". Jenže měli byste vědět, že jsou nevyléčitelné pouze těmi známými metodami, kterými se pokouší léčit naše oficiální medicína. ^Ale jakákoliv nemoc se stává vyléčitelnou, když je člověk připraven vzít na sebe odpovědnost za její vznik.

Jak často se vám stávalo, že jste používali výrazy jako „zvedá se mi z toho žaludek", „neber si to tak k srdci", „jednoduše to nemohu strávit" aj. Tady je příklad z praxe.

Do mé ordinace přišla starší žena, která si stěžovala na hojné vyměšování slin a nepříjemnou chuť v ústech, která ji všude pronásledovala. Nechala si udělat všechny rozbory, byla na vyšetření prakticky u všech odborníků, avšak nic se nezjistilo. V zoufalství přišla za mnou. Po tom, co se pacientka naučila komunikovat s podvědomím, pověděla mi příběh o tom, jak se před půlrokem pohádala se svou nejlepší přítelkyní, když se k ní zachovala velice nepoctivě, ale nepřála si uznat svou chybu. Příběh skutečně nebyl z nejpříjemnějších. Na konci vyprávění pacientka vyslovila následující větu: „Tato událost ve mě zanechala velmi nepříjemnou pachuť. " Žena se s údivem podívala na mě a vykřikla: „Pane doktore! Cožpak je to skutečná příčina?" Sama odpověděla na svou otázku.

Doporučil jsem jí zajít za svou bývalou přítelkyní, o všem jí povědět a požádat o odpuštění. Po nějaké době tato žena za mnou přišla a svěřila se se svou radostí. Znovu si mohla vychutnávat jídlo a obnovila dobré vztahy s přítelkyní. Také projevila přání zapracovat na jiných problémech.

A jak často mám možnost slyšet od svých pacientů takovou větu: „Pane doktore! Mám celou „kytici nemocí!"" V takových případech se vždy ptám, zda mají rádi květiny. „Samozřejmě, pane doktore. Květiny máme moc rádi!" odpovídají. Tak možná proto celý život „vážete" své nemoci do velkých kytic, protože se vám líbí? Protože rádi trpíte svými slabostmi, litujete se. Právě proto při setkání se svými známými rádi probíráte „květinový záhon" svých chorob. Pak se nedivte, že tato „zahrádka" vzkvétá a každým rokem se na ní objevují nové „květinky".

Samostatnost myšlení

Podvědomý rozum má schopnost řešit samostatně, jakou informaci nám předloží, při tom však něco vynechá, něco překroutí a něco zobecní. Ale dělá to podle našich pozitivních záměrů.

Například tříletá holčička se neopatrné rozhoupe na houpací židli a spadne. Potom se bojí sednout si nejen na židli, ale také do křesla. Dětské podvědomí ještě nerozlišuje mezi židlí a křeslem. Pro něj jsou to předměty, na kterých se sedí, všechny je zobecňuje. V tomto případě podvědomí vyvolává strach ze židlí, čímž plní pro dítě ochrannou funkci. Později, když si dítě uvědomí rozdíl mezi houpací a obyčejnou židlí, jeho strach pomine.

Jiný příklad. Tentokrát ze života dospělých. Žena, již jednou obelhal nebo urazil blízký muž, událost zobecní a udělá závěr: „ Všichni muži jsou svině" nebo „Neexistuje ani jeden správný mužský". Teď ve svém osobním životě potkává právě takové muže, jelikož příslušné myšlenky je doslova přitahují. A i kdyby se nějaký muž k ní zachoval s úctou a projevil známky pozornosti, její podvědomí stejně zkreslí vnější informaci.

V mé ordinaci sedí manželský pár. Manžel, který je naprosto přesvědčený, že si nezaslouží pozornost jiných lidí, si stěžuje na to, že jeho žena vůči němu neprojevuje žádné známky pozornosti a péče. Po tom, co jsem si s nimi dosti dlouho popovídal, přesvědčil jsem se, že se manželka naopak k němu chovala s pozorností, péčí a úctou a určitým způsobem je projevovala. Ale protože tyto projevy protiřečily jeho zobecnění ve vztahu k vlastní hodnotě, v pravém slova smyslu ženu neslyšel. Když jsem obrátil jeho pozornost na určitá vyjádření manželky, řekl, že neslyšel, že by mu to říkala. Když jsem jej doslova přiměl všimnout si manželčiných známek pozornosti, okamžitě je zkreslil: „Říká to proto, že ode mě něco chce."

„Možná, že uvnitř nás sedí někdo cizí?" zeptáte se. Samozřejmě že ne. Lidská osobnost je celistvá osobnost. A dělení na vědomí a podvědomí je symbolické. Takové dělení je jen způsob, jak mluvit o neprobádané stránce lidské osobnosti. Jednoduše v každém z nás je nevědomá a ne zcela poznatelná oblast, která z nás, lidí, dělá záhadné bytosti. A my musíme usilovat o rozluštění tohoto tajemství za každou cenu. Tím spíše, že na tom záleží náš život.

Všechny lidské problémy (nemoci, stresy) jsou výsledkem, nesouladu vědomých přání a podvědomých záměrů. Jde tady o to, že náš podvědomý rozum ví o nás samotných a o našich^ životně důležitých záměrech mnohem víc. Navíc si pamatujte, že podvědomí je přímo spojené se samotnou REALITOU neboli s Bohem. A náš vnitřní rozum uskutečňuje svůj vklad do vesmírného procesu evoluce.

Proto je velice důležité, aby mezi tím vědomým a podvědomým byl soulad, harmonie.

JAK NAVÁZAT PŘÍMÝ KONTAKT S PODVĚDOMÍM

Teď, když už máte celkovou představu o tom, jak funguje podvědomý rozum, zbývá jen navázat s ním přímý kontakt. Pak bude možno odhalit bezprostřední příčiny vzniku onemocnění nebo osobních problémů a zapojit náš rozum k ozdravující činnosti. Je možné to udělat několika způsoby.

Nejdřív bych však chtěl, abyste popřemýšleli o následujícím. Po dlouhou dobu jste zápasili se svou nemocí. Vnímali jste ji jako něco cizího, co vám překáží. Teď již víte, že všechny nemoci si vytváříme sami, svými myšlenkami a svým chováním. Proto, dřív než začnete komunikovat se svým podvědomým rozumem, změňte svůj vztah k sobě a ke své nemoci. Vždyť tento neduh je váš, vy jste si jej „vypěstovali".

Lidé jsou zvyklí na takový stereotyp chování, podle kterého je nemoc nepřítelem, s nímž je třeba bojovat, nehledě na následky. Ale válčit s nemocí znamená válčit sám se sebou. Proto ji přijměte a tím pádem se vzdejte boje se sebou. Ve vesmíru neexistuje taková síla, kterou by nebylo možné využít pozitivně. A vaše nemoc je právě takovou sílou. Využívejte ji jako prostředek pro osobní růst.

Komunikace se svým podvědomím je velká svátost. Je to dotknutí se velkých a nepopsatelných sil vesmíru. Pokud jste připraveni poznat tyto síly, dělejte to jenom s čistými úmysly.

Způsoby komunikace

Pro úspěšnou komunikaci se svým podvědomím je zapotřebí dohodnout s ním určité signály nebo znakovou řeč. Bude lepší, když mu nebudete vnucovat určitý stereotyp komunikace, ale dáte mu možnost, aby se samo rozhodlo, který signál zvolí pro odpověď.

Teď si udělejte pohodlí a připravte se na zadání otázky svému nitru, svému podvědomí. Potom, co položíte otázku, bude vaším úkolem velice pozorně a vnímavě sledovat změny, které se budou odehrávat ve vašem těle. Sledujte pocity v různých částech těla, myšlenkové obrazy a vnitřní zvuky nebo vnitřní hlas. Nepokoušejte se nějak ovlivňovat odpověď. Podvědomí samo zvolí způsob jak odpovědět. Musíte být dosti citliví, abyste odpověď zachytili. ;

Otázka je následující: „Je mé podvědomí připraveno komunikovat se mnou teď na vědomé úrovni?"

Odpověď může být různá, záleží to na vašem podvědomí. Například se za nějakou dobu objeví pocit pálení v oblasti žaludku. Ještě nevíte, co znamená tato odpověď - „ano", nebo „ne". Proto poděkujte svému podvědomí za odpověď a řekněte: „Podvědomí, chtěl bych pochopit tvé znamení. Pokud pocit pálení v žaludku znamená ,Ano, chci s tebou komunikovat', ať se zopakuje nebo se stane silnější a zřetelnější. Pokud tento signál znamená ,Ne, nejsem připraveno s tebou komunikovat', udělej tento pocit velice slabým, až do úplného zmizení."

Pokud se signál zopakoval a stal se silnějším, znamená „ano", tudíž podvědomí vyjadřuje připravenost komunikovat s vámi na vědomé úrovni. Znovu mu poděkujte (mimochodem, nezapomínejte to dělat po každé odpovědi). Teď máte spojení s vaším podvědomím. A můžete mu klást otázky, na které bude odpovídat „ano" nebo „ne".

Pokud jste najednou dostali odpověď „ne", nebuďte zarmoucení. Vždyť odpověď jste přece dostali. Stává se to v případech, kdy podvědomí z různých příčin není připraveno komunikovat (únava, špatná nálada, nepříznivá vnější situace, hluk). Nebo musíte změnit vztah ke svému podvědomí a chovat se k němu (to jest k sobě) s větší úctou. V tom případě se mu omluvte, požádejte ho o odpuštění za nedůvěru, za boj s nemocí. Obraťte se na něj s úctou, laskavě. Možná, že je jednoduše polekané a je třeba ho uklidnit. Nebo jednoduše nevěříte v možnost takové komunikace. Chvíli počkejte, odstraňte možné překážky a zkuste to znovu.

Kromě pocitů může dát podvědomý rozum odpověď v podobě optického obrazu nebo nějakého myšleného obrázku. Přičemž na odpověď „ano" bude jeden obraz, na odpověď „ne" - jiný. Nebo můžete pro odpověď „ano" udělat obrázek světlejší a pro odpověď „ne" - tmavší. Pokud odpověď přijde v podobě myšleného zvuku, můžeme jej zesílit pro „ano" nebo zeslabit pro odpověď „ne".

Občas se s podvědomím dá komunikovat pomocí „vnitřního hlasu", tudíž dostávat konkrétní odpověď v podobě myšlenek.

Tady je několik příkladů. Jedna žena pro odpověď „ano" používala zrychlení srdečních stahů a pro odpověď „ne" - jejich zpomalení. Jiné mé pacientce se víc líbilo, když se jí jako odpověď zvedaly ruce. U jednoho muže se jako odpověď „ano" objevovalo kručení v žaludku. Jinému se odpovědi objevovaly v podobě neonových nápisů, takže je mohl číst.

V podstatě, kolik lidí, tolik způsobů komunikace. Každý si vybírá to, co mu více vyhovuje. Mně osobně se líbí prstové signály, myšlenková a obrazná komunikace. Umožňuje mi to komunikovat s podvědomím dokonce v dopravě - nikdo si ničeho nevšímá.

A nebojte se, že se zblázníte. Již dávno jsme všichni blázny. Copak je to normální, když si lidé vytvářejí nemoci, způsobují sobě a ostatním bolest a trápení a s tímto žijí jen proto, že nechtějí vzít na sebe zodpovědnost za svůj vlastní život?

Přál bych si, abyste si ujasnili, že neexistuje špatné nebo dobré podvědomí. Vždy je připravené komunikovat s vámi, pokud si to upřímně přejete. Podvědomý rozum o vás vždy pečuje, ale dělá to po svém, opírá se o zkušenosti vašeho osobního příběhu, tudíž tak, jak jste jej sami naučili. Proto se spolehněte na svůj vnitřní rozum a on všechno udělá nejlepším způsobem.

Podvědomí funguje u všech lidí stejně, nezávisle na vzdělání a intelektuální úrovni, ať je to vědec neboj topič. Dokonce bych řekl, že pro posledně jmenovaného to bilde mnohem jednodušší, jelikož vědecká hodnost často způsobuje růst pocitu vlastní důležitosti, který brání člověku všíma|t si jednoduchých a zázračných věcí.

Ještě jednou bych chtěl připomenout, žeíčlověk je celistvou osobností. A když se obracíte na své podvědomí, jednoduše se snažíte rozluštit nevyzpytatelné tajemství, kterým je samotný člověk!

Prstové signály

Předchozí způsoby se zakládají na tom, že poskytujete svému podvědomí možnost, aby zvolilo způsob komunikace. Ale občas je jednodušší nabídnout podvědomí řeč signálů: třeba pohyby prstů nebo kyvadlo.

Nejjednodušší řečí signálů bude pozdvihnutí některého z prstů: například pozvednutí ukazováčku na pravé ruce pro odpověď „ano", pokud jste pravák, a pozdvihnutí ukazováčku na levé ruce pro odpověď „ne". Pozvednutí obou prstů současně pro odpověď „nevím" a nehybnost prstů pro odpověď „nechci odpovídat". Jak vidíte, takové rozdělení je často symbolické a vy můžete sami určit řeč signálů. Pohyby prstů mají být mimovolné, automatické. Nesnažte se hýbat prsty uvědoměle. Jednoduše nepřekážejte svému podvědomí, spolehněte se na něj. Otázky je třeba klást přesné a jednoznačné, podvědomí přece všechno chápe doslova. Ihned chci poznamenat, že nejsou takoví lidé, kteří by nemohli komunikovat s podvědomím a nejsou špatná podvědomí. Pokud vám nezabírá jeden způsob, zkuste jiný. Radím vyzkoušet všechny způsoby. Možná, že některý vám bude vyhovovat více. Pokud jste se rozhodli dostat odpověď z hlubin svého rozumu, výsledek se dostaví.

A teď to zkusíme. Posaďte se do měkkého, pohodlného křesla nebo si lehněte na pohovku. Ruce ať leží volně, aby jim nic nepřekáželo. Ihned se dohodněte s podvědomím, jaký signál bude odpovídat té či oné odpovědi. Pak se v myšlenkách nebo nahlas obraťte do svého nitra a položte takovou otázku: „Je mé podvědomí připraveno se mnou komunikovat? Pokud „ano", pozvedni ukazováček na pravé ruce, pokud „ne" - na levé." Nesnažte se odpověď odhadnout, jednoduše trpělivě čekejte. Za několik vteřin pocítíte na určitém místě jemné svěděni, píchání nebo ztuhnutí. Znamená to, že svaly přijaly signál, napnuly se a co nevidět začnou zdvíhat prst. Ještě vteřina a konec prstu se s lehkou vibrací pomalu zvedá. Svůj pohyb může ukončit, když se pozvedne dosti vysoko, ale může se jen trochu pozdvihnout. Jakmile dostanete a uvědomíte si odpověď, poděkujte svému podvědomí a položte prst.

Pokud dostanete odpověď „ne", znamená to jen tolik, že existují nějaké překážky pro komunikaci, o nichž jsem se zmiňoval: cítíte se špatně nebo nemáte náladu, nepříznivá vnější situace, strach z komunikace, nedůvěra k sobě. Odstraňte možné překážky a zkuste to znovu.

Metoda kyvadla

Pro osvojení této metody budete potřebovat malinkou kuličku, zavěšenou na niti, asi 20 centimetrů dlouhé. Místo kuličky lze použít snubní prstýnek nebo obyčejnou matici.

Teď položte loket na stůl a stiskněte konec niti mezi palcem a ukazovákem. Kulička se při tom začne volně houpat. Pohupujte s ní dopředu a dozadu, doprava a doleva, podle hodinových ručiček a v protisměru. Je to zapotřebí proto, aby se podvědomý rozum určil, jaké svaly se zúčastňují těchto pohybů. Potom kuličku zastavte a obraťte se k podvědomí: „Podvědomý rozume, vyber si jeden ze čtyř pohybů kyvadla, který posléze budeš používat pro odpověď „ano", a předveď mi jej." Čekejte na odpověď a bez mrknutí se ďívejte na kyvaďlo. Snažte se jakoby „hypnotizovat" kuličku.

Již po několika vteřinách se kyvaďlo dá do pohybu. Občas je zapotřebí více času. Amplituda pohybů se může lišit. Zpravidla je dost velká na to, aby odpověď byla srozumitelná.

Potom, co dostanete odpověď, zastavte kyvadlo, poděkujte podvědomí a požádejte jej, aby ze třech zbylých zvolilo jiný pohyb pro odpověď „ne".

Je to starý, prověřený způsob, kterému se vždy připisovala určitá část mysticizmu. „Živé" kyvadlo, které rozumně reaguje na otázky, přímo okouzluje. Na tomto však není nic nadpřirozeného. Podvědomí má jednoďuše schopnost samostatně se rozhodovat, myslet a kontrolovat určité skupiny svalů. Důležité je jen věřit svému podvědomému rozumu.

Jak klást otázky

Pro komunikaci je velmi důležité, jak klademe otázky. Abyste v tomto dosáhli dokonalosti, potřebujete určité znalosti a zkušenosti. V jejich získání vám pomohou příklady z mé praxe a vaše vlastní pokusy.

Jelikož podvědomí všechno chápe doslova, otázky musí být jasné, jednoďuché a jednoznačné. Říkejte jen to, co skutečně chcete říci. Na začátku bych radil, abyste si otázky a odpovědi psali na list papíru.

Pokud dostanete nějakou neobvyklou odpověď, může to znamenat, že jste položili nevhodnou otázku. Zkuste se zeptat jinak.

Podvědomí vždy dává poctivé odpovědi (pokud, samozřejmě nejste vyhlášený lhář).

Před čím bych vás chtěl skutečně varovat, jsou pokusy nakouknout do budoucna. Je to ta oblast, s kterou je třeba zacházet velice opatrně. Je to něco, co si sami vytváříme. O tom se bude pojednávat v mých dalších knihách.

Je komunikace s podvědomím nebezpečná? Není! Nejen že není nebezpečná, ale je žádoucí. Tomuto je třeba učit děti od raného dětství. Teď, v současných podmínkách, se na lidské vědomí hrne takový proud informací, že bývá velice složité udělat si v něm jasno. Ať si to přejeme nebo ne, na naše vědomí a podvědomí se stejně působí, jsme programováni od samého narození. Použít informační proud pozitivně můžeme jen v tom případě, když se vyznáme v sobě a vezmeme na sebe odpovědnost za svůj život.