Dohoda s nemocí 1. - Valerij Sinelnikov

KAPITOLA 2.

JAK SI LIDÉ VYTVÁŘEJÍ NEMOCI

CO JE TO NEMOC?

Hlavním životním zákonem je udržování dynamické rovnováhy, neboli homeostázy. A každý živý organizmus, podle vnitřních životních zákonů, usiluje o homeostázu. Tento zákon funguje od prvních dnů života kterékoliv živé bytosti. Tato rovnováha životních procesů se má uskutečňovat stále a v jakýchkoliv podmínkách.

Na živý organizmus z vnějška působí Realita, Bytí. A on reaguje na toto působení (tím se vlastně rozlišují živí od mrtvých). Zdravý organizmus je ten, který přebývá v harmonii neboli v dynamické rovnováze.

Samozřejmě, že udržování harmonie v současných podmínkách není nijak jednoduché. Ale když je porušená, lze ji obnovit, tím spíše, že sám organizmus o to stále usiluje.

Nemoc je znamením porušení rovnováhy. Nervová zakončení nám dávají vědět, že na určitém místě našeho organizmu něco není v pořádku. Bolest je jen zdravou reakcí nervů, která nám chce naznačit: „Hej, drahý, existuje něco, na co bys měl obrátit svou pozornost." A pokud člověk neprojevuje náležitou pozornost nebo tlumí bolest prášky, jeho podvědomí bolest zesílí. Vždyť takto, pomocí takového signálu, jako je bolest, o nás podvědomí pečuje a sleduje určitý pozitivní cíl - říci nám, že něco není v pořádku. Proto se chovejte ke své nemoci s úctou.

A vůbec, dřív než přistoupíte k vyléčení, změňte svůj vztah k onemocnění. V žádném případě se k němu nechovejte jako k něčemu špatnému, dokonce i když je onemocnění smrtelné. Nezapomínejte, že tuto nemoc vytvořil váš podvědomý rozum, který o vás vždy a všude pečuje. Znamená to, že k tomu byly pádné důvody. Nenadávejte svému organizmu a onemocnění. Vzdejte se boje s ním. A naopak, poděkujte Bohu, svému podvědomému rozumu za tuto nemoc. Poděkujte samotné nemoci. I když to zní podivně, udělejte to.

Současná ortodoxní medicína neuzdravuje lidi právě proto, že bojuje s nemocí. Tedy snaží se ji potlačit nebo odstranit důsledky. Příčiny ale zůstávají hluboko v podvědomí a stále pokračují ve svém ničivém působení.

Vzniká následující situace: podvědomí vytváří nemoc jako signál pro náš vědomý rozum, tedy pokouší se sdělit nám určitou informaci svou řečí, ale my jdeme k lékaři a tlumíme tento signál prášky. Vypadá to, že bojujeme sami se sebou a navíc vybíráme pro tento boj co nejsilnější a co nejdražší prostředky. Je to nesmysl!

Lékař by neměl škodit organizmu a potlačovat jeho reakce, ale pomáhat „vnitřnímu doktorovi". Přemýšlející lékař bude aktivizovat samoléčení. Vmyslete se - samoléčení. Váš organizmus sám usiluje o rovnováhu. Je třeba mu jen pomoci. Tak proč byste nemohli být tímto pomocníkem. Každý máme svého „vnitřního lékaře".

V naší kultuře je nemoc považována za zlo, za něco, co nezáleží na nás, a je zvykem hledat příčinu vzniku onemocnění někde mimo člověka. Tohle dává možnost zaujmout velice pohodlnou pozici: „Já za své nemoci nemůžu. Ať tento problém řeší lékaři."

No a když člověk na sebe nechce vzít odpovědnost za své choroby, stávají se nevyléčitelnými nebo přecházejí na jiný orgán. Pak takový člověk obviňuje okolnosti, špatné počasí, příbuzné, lidi vůbec, práci a lékaře. A to místo toho, aby se obrátil do svého nitra a pomohl sám sobě. Teď se podívejme na vztah k onemocnění a k nemocnému člověku z úhlu pohledu dnešní medicíny. Lékaři nejdřív stanoví diagnózu, to jest dávají název nemoci, vtiskují cejch. Potom pomáhají potlačit nemoc pomocí léků. Samozřejmě, že ulehčují trápení, ale příčina při tom zůstává neodstraněná a onemocnění přechází v chronickou formu nebo z jednoho orgánu na jiný. Tedy lékaři dávají pacientovi jakési berle, kterými jsou léky, a učí ho s nimi žít. Celkově, současná medicína je divadlem nesmyslů! Funkce lékaře spočívá v tom, aby upravil člověka podle určité šablonové diagnózy a pak mu napsal „prášky-berle", které odpovídají této šabloně.

Ale lékaři za to v žádném případě nemohou. Prostě na lékařských univerzitách je v průběhu šesti až osmi let učí určitému modelu chování. V oficiální medicíně vládne Newton-karteziánský model a budoucí lékaře učí vnímat nemocného člověka a onemocnění určitým způsobem. Současné vědecké vynálezy a praxe dokazují, že tento model je dávno zastaralý a že je potřeba jej změnit.

V oficiální medicíně se vůbec vytvořila velice zajímavá situace. Utrácí se velké peníze na výrobu nových léků, na nové způsoby vyšetření, ale nemocí neubývá, mnohé z nich přecházejí do chronického stádia a objevují se nové. Nemoc se neléčí, ale potlačuje. Dokonce současné přístroje, které působí na energetické struktury člověka, neodstraňují onemocnění. „Vytlačují" je na jemnější úrovně podvědomí. A do té doby, dokud vědecké výzkumy a vynálezy probíhají v rámcích starého modelu, situace s léčením nemocí se nejenže nezmění, ale zhorší se.

Dnešní medicína s jejími chemickými způsoby léčení se stále méně a méně obrací na vnitřní podstatu člověka. Chybí individuální přístup. Tomu napomáhá přílišná specializace, kdy jeden lékař jakoby odpovídá za určitý orgán nebo ústrojí organizmu. Druhým faktorem je podřízení medicíny farmaceutickému průmyslu, jenž se žene za ziskem z dalšího preparátu, kterému je udělána úspěšná reklama, a zapomíná na člověka. Mnozí lékaři se proměňují v dealery prodávající preparáty té či oné firmy. Kromě toho se léky zkoušejí na zvířatech (a není známo, jaký vliv budou mít na člověka), proto se tak často objevují vedlejší účinky. A poslední, alopati se snaží přizpůsobit stav nemocného člověka k určité šabloně, které se říká diagnóza. Pak se nedivme, že alopatická medicína prožívá krizi již od dob Hypokrata. To všechno proto, že světonázorový model, který používá, je zastaralý.

Sergej Lazarev má v jedné ze svých knih překrásnou pověst:

Alláh svolal lidi a začal jim nadělovat tresty za porušení vesmírných zákonů. Lékař dostal největší trest. Vzbouřil se:

„Proč? Jsem lékař, pomáhám lidem, zbavuji je utrpení!"

Na to Alláh odpověděl:

„Já posílám lidem nemoci za jejich prohřešky, abych je poučil. Ty zase stojíš v cestě jejich uvědomění."

V žádném případě nepodceňuji zásluhy medicíny. A nevyzývám vzdát se současných úspěchů. Medicína se naučila zmírňovat trápení a již to je dobře. Pokud člověk utrpí infarkt myokardu nebo mozkolebeční poranění, potřebuje okamžitou pomoc, ne besedy, jež zachraňují duši. Ale nový přístup k onemocnění a k nemocnému člověku pomůže vyhnout se podobným chorobám a situacím nebezpečným pro život. Tedy při používání nového světonázorového modeluje možné nejen se vyléčit z těch nemocí, které máte již dávno, ale jednoduše vždy být zdravý.

Je to úplně nový stav vědomí. JEDNODUŠE BÝT ZDRAVÝ.

Navrhuji uchovat a používat určité úspěchy medicíny a začít konat v rámcích nového modelu, v němž nemocný člověk nevystupuje jako pasivní očekávající strana, ale hraje jednu z hlavních roli. A lékaři se v tomto modelu nepřiděluje funkce zdravotníka s omezeným léčebným oprávněním, ale role přemýšlející tvůrčí osobnosti. Role léčitele! Ne nadarmo se v starodávných časech říkalo, že doktor-filozof je podoben bohu.

Současná medicína jen odráží úroveň lidského vědomí a nejlépe lidem vyhovuje. Jak se říká: „Poptávka rodí nabídku." Jaký model je v lidech, takový je v medicíně. Přesvědčil jsem se v praxi, že mnozí pacienti nejsou připraveni vnímat vnitřní příčiny svých nemocí. Chtějí dostat „unikátní přístroj" nebo „kouzelný prášek", který vyléčí jejich neduhy po jednom nebo několika použitích. Lidé si sami vytvářejí nemoci a potom doufají, že někdo za ně vyřeší jejich problémy. A když prášky nezabírají, začínají nadávat na doktory, třebaže lékaři s tím nemají nic společného. Zatím ani jeden lékař nevyléčil žádnou nemoc. Jak řekl někdo z mudrců: „Příroda léčí a lékaři si přivlastňují zásluhy." Myslím si, že lékař je povinen pomoct člověku stát se zdravým nebo naučit jej udržovat zdravotní stav na náležité úrovni. V první řadě musí být léčitelem.

Je velice důležité, aby si nemocný člověk uvědomoval, že dnešní medicína jen ulehčuje trápení, když potlačuje onemocnění nebo odstraňuje jejich následky. Filozofie současné medicíny je jednoduchá: odstranit následky bez ohledu na příčiny.

Senzibilové a nové přístroje, které působí na energetické struktury člověka, dělají totéž. V mnoha případech působí velice efektivně. Jenže také neodstraňují příčiny onemocnění, ale zahánějí jej na jemnější informačně-energetické úrovně. Nemoc neničí jednotlivý orgán, ale organizmus celkově, imunitní systém, přechází na potomky. Tedy kvůli dočasnému zdraví fyzického a energetického těla člověka se ničí jeho budoucnost, jeho strategické zásoby. Vypadá to, že následky práce negramotného senzibila nebo současného psychogenerátoru jsou podstatně nebezpečnější než acylpyrin. Dokud medicína vytváří stále silnější způsoby potlačování nemocí, odsuzuje celé lidstvo k pomalému a mučivému vymírání.

Nemám v úmyslu vás strašit. Jen chci ukázat, že model léčení neduhů, který byl vytvořen medicínou před několika stoletími, zjevně zastaral. Je na čase jej změnit. Je na čase dostat se k příčinám vzniku onemocnění a pracovat s nimi.

Navrhuji podívat se na nemoc z jiného hlediska. Pokud jsme došli k tomu, že si svůj svět vytváříme sami, v tom případě si choroby také vytváříme sami. Pokud to, co máme ve svém životě, odpovídá našemu podvědomému programu chování a našim myšlenkám, pak naše nemoci odrážejí ty či ony naše myšlenky a způsoby chování. Tedy příčiny onemocnění jsou skryté v nás samých.

Z druhé strany lze považovat nemoc za blok, za ochranu před nesprávným chováním a nechápáním zákonů okolního světa.

„A co ekologie?" zeptáte se. „Nebo stravování?"

Okolní prostředí jen vytváří svérázné pozadí pro nemoc, které působí na její průběh a vývoj.

Představte si lidský organizmus. Má tělo, vědomí a podvědomí. To všechno je jediným celkem. Víme něco o funkcích a možnostech těla, něco o funkci vědomí. Ale o podvědomí nemáme prakticky žádné znalosti. Toto téma bylo po dlouhou dobu zakázané. A je to, mimochodem, velice dobře. Jelikož takovým způsobem se ochraňovalo v člověku to nejsvatější. V poslední době se začalo aktivně zasahovat do podvědomí člověka. Objevily se různé způsoby kódování proti nemocím a zhoubným zvykům, působení prostřednictvím tisku, televize, extrasenzorické působení.

Při tom se vůbec nebere ohled na podvědomé příčiny problému. Kromě toho samotní lékaři, kteří podobně ordinují, mají daleko k dokonalosti. Například psychoterapeut kóduje nemocné proti alkoholizmu, ale při tom sám zneužívá alkoholu, nebo se lékař pokouší vyléčit člověka z nějakého organického onemocnění, ale přitom sám trpí touto chorobou nebo jinou. Oční lékař sám nosí brýle. Psychoanalytik se léčí u psychoanalytika. Mnozí senzibilové jsou nemocní a sami se léčit nemohou. Něco tady není v pořádku! Vypadá to, že metody, které používají, nemají opravdové léčebné působení, jinak by již dávno vyléčili sami sebe.

Jak už jsem napsal, nemoc je signálem našemu vědomí o porušení rovnováhy. Lze se pokusit ji obnovit na fyzické úrovni. Například, při cukrovce brát inzulín nebo při srdeční nedomykavosti chlopně - srdeční glykosidy. Ale bude to jen dočasné ulehčení stavu. Lze se pokusit o vyvážení stravy, začít cvičit, věnovat se fyzioterapii, půstu, dýchání, otužování. Existuje mnoho škol, jež pracují v tomto směru. A skutečně pomáhají. Jenže ne při všech onemocněních. Ale opět je to jen vnější působení na organizmus. A ať se možnosti dnešní medicíny díky nejnovějším chemickým preparátům a výkonným přístrojům jakkoliv rozšiřují, podstata zůstává stejná: je to ulehčení stavu způsobeného potlačením nemoci. Příčiny se stále neodstraňují a samotná nemoc se přesouvá na jemnější úrovně člověka, a dokonce na jeho děti.

Existují příčiny onemocnění, které jsou na hlubší a jemnější úrovni, než je fyzická a chemická. Je to úroveň informačně-energetického pole. Zkrátka jsou to naše myšlenky, city a emoce, naše chování, náš názor na svět.

Vědomí a tělo člověka obsahují jen 1 - 5 procent informace. Vždy se mělo za to, že člověk využívá jen štipec svých schopností. Ale hlavní informace lidské bytosti je v jeho informačně-energetických strukturách, které byly pojmenovány „podvědomí".

Podvědomí člověka obsahuje celou sadu programů jeho chování, které „zdědil" od svých rodičů a přinesl do tohoto světa. Jinými slovy, v jeho podvědomí je zakódována informace o jeho předcích a potomcích. Tyto struktury vytvářejí budoucnost člověka. Právě tímto se vysvětluje fenomén věštění a předpovídání budoucnosti. Věštkyně nebo mágové „čtou" informaci z podvědomých struktur člověka určitým způsobem, častěji používají rituály (karty, čáry na ruce, kutálení vejce nebo „vylévání" vejce nebo vosku aj.) a dostávají ji do vědomí. Nic osudového však na tomto není, jelikož si osud vytváříme sami.

Vzniká následující obraz: existuje podvědomý program chování člověka a informačně-energetické struktury Vesmíru. Pokud se myšlenky člověka a jeho chování dostávaji do konfliktu s jediným organizmem Vesmíru, dochází v člověku k porušení rovnováhy a harmonie. To se zase odráží na jeho osudu a zdravotním stavu. Představte si, co se stane, když buňka organizmu přestane žít podle zákonů samotného organizmu. Pro něj se stane nemocnou buňkou a bude se ji nejdřív snažit vyléčit. Ale když to nepomůže, zničí ji.

Takže nemoc je sdělením vašeho podvědomí o tom, že nějaké vaše chování a nějaké vaše myšlenky a city se dostaly do konfliktu se zákony Vesmíru. Tedy proto, abychom se vyléčili z jakéhokoliv onemocnění, je třeba přivést své myšlenky a emoce do souladu s vesmírnými zákony.

Do mé ordinace přišel muž s komplikacemi po zápalu plic. Nemoc probíhala velmi těžce. Organizmus již odmítal antibiotika. Po tom, co jsme otestovali podvědomé příčiny, se ukázalo, že nedlouho před rozvojem nemoci měl muž v zaměstnání vážný konflikt s vedením. Nakonec v jeho duši zůstal silný pocit křivdy a zloba na vedoucího, která pak přerostla v zlobu na celý svět.

„Rozumíte," začal jsem vysvětlovat muži, „pocit křivdy znamená skryté podvědomé přání smrti, přičemž nejen jednomu člověku, ale celému jeho rodu. Tento zhoubný program se potom vrátil k samotnému autoru, tedy k vám, v podobě nemoci."

„Jakoby za trest?" zeptal se muž.

„V žádném případě. Nemoc není trest, je to jen výsledek, vnější odraz vašich myšlenek a emocí na fyzické úrovni. Myšlenka představuje zvláštní energii, zakódovanou informaci. Zcela určitě jí musí něco odpovídat na fyzické úrovni. Pokud je myšlenka ničivá, například uraženost, odsuzování nebo nenávist, na fyzické úrovni se promítne nemocí."

„ Copak mám tedy dělat?" zeptal se pacient.

„Jediná možnost je neutralizovat tento program, to znamená odpustit, a dokonce poděkovat vašemu vedoucímu za tuto situaci. "

„Jakpak mu mohu děkovat, když nemá pravdu? Odpustit - to by ještě šlo, ale poděkovat?"

„ Vlastně děkovat za tuto situaci byste měl v první řadě Vyšší Inteligenci, Bohu. Navíc je nezbytné, abyste pochopil, že pramen uraženosti není ve vašem vedoucím, ale ve vás. Sám.jste vytvořil tuto situaci. Pojďte hned teď zjistit, čím jste přitáhl do svého života tento konflikt."

Pak pokračujeme v práci s podvědomím muže a zjišťujeme příčiny konfliktu. Vyšlo najevo, že jsou to podrážděnost a nespokojenost s vedoucím, které se nahromadily v průběhu let, nespokojenost se svou prací, absence sebejistoty. Po tom, co muž prostřednictvím pokání, odpuštění a poděkování neutralizoval negativní podvědomý program, změnil postoj k sobě, k svému zaměstnání a vedení, nemoc beze stopy pominula.

Tedy nemoc pro tohoto muže znamenala podnět k vnitřnímu růstu a vývoji. Kdyby ji ale dál potlačoval, bylo by později těžké zastavit tento program sebeničení, který spustil svým pocitem křivdy. Začal by pracovat nejen proti němu, ale také proti jeho dětem. Mimochodem, nějakou dobu poté, co se u muže objevila nemoc, dostal jeho syn kopřivku.

Muž tyto dva jevy nikterak nespojoval. Nicméně pokožka dítěte se očistila ihned po vnitřním očištění otce.

Již je na čase pochopit, že příčiny nemocí a našich trápení nejsou vně nás, ale uvnitř nás. Jsou skryté v našem nemocném názoru na svět. Abychom se vyléčili, potřebujeme jej změnit. Každý člověk je částí Vesmíru. A proto má žít v souladu s jeho zákony. Pokud se vytvoří harmonie uvnitř, bude i navenek.

Pokusy objasnit Vesmírné zákony se objevovaly od pradávna. V různých náboženských proudech jsou tyto zákony dány v podobě přikázání, súter. Od každého z nás se požaduje jen snaha je pochopit. Dříve byli lidé zbožnější a snažili se dodržovat přikázání posvátných knih. V současném „civilizovaném" světě se hlavní důraz klade na materiálno a velice málo pozornosti se věnuje duchovnímu vývoji. Energetické možnosti člověka se prudce zvýšily, ale jeho naplněnost láskou, dobrem, chápáním nejvyšších zákonů se nacházejí na stejné úrovni. Čím to hrozí lidstvu a světu? Katastrofou. Právě tímto nás straší proroci.

Myšlenka se zrozuje z člověka a má univerzální energii. Síla myšlenky je obrovská. Vědci přibližně spočítali, že energie informačního pole člověka je ve srovnání s energií rozpadu radioaktivního jádra o tolik silnější, že pro toto číslo jednoduše není název. Množství nul v tomto čísle přesahuje sto. Lidé netuší, jaké zdroje jsou skryty v každém člověku. Vlastní tvůrčí a ničivou sílu. Člověk se urazil - poslal druhému ničivou myšlenku a ta se k němu vrací jako bolest a trápení. Vyjádřil lásku - poslal tvůrčí pocit a ten se mu vrací v podobě radosti a úspěchu. Vypadá to, že lidé se na podvědomé úrovni navzájem doslova ničí a potom se diví, proč neubývá nemocí a proč je ve světě tolik násilí.

Ve své lékařské praxi jsem se přesvědčil, že změna názoru člověka na svět má podivuhodné důsledky, člověk se uzdravuje z nemocí, jež dnešní medicína dávno zařadila do seznamu „nevyléčitelných", nastoluje se harmonie v osobním životě. Neutralizace negativních podvědomých programů vede nejen k vyléčení, ale i ke změně osudu člověka, dokonce osudu a zdraví jeho dětí (ohledně nemocí u dětí vzniká velice zajímavá situace. Tomuto tématu věnuji samostatnou kapitolu v mé druhé knize). Dokonce jsem si všiml takové zajímavé zvláštnosti. Pokud se člověk začíná měnit vnitřně, uzdravuje se sám a vytváří kolem sebe neobyčejný prostor, jenž blahodárně působí na jeho okolí.

Shrnutí

Pokud máte nějakou nemoc, znamená to, že váš podvědomý rozum vás upozorňuje na to, že ve vašem podvědomí je takové chování a myšlenky, které se dostávají do konfliktu se zákony Vesmíru. Pro vyléčení je třeba: zaprvé, zjistit, co je to za chování a myšlenky. Za druhé, poznat samotné vesmírné zákony, to jest poznat Pravdu, jak to říkali dávní lidé.

Příčiny vzniku jakýchkoliv onemocnění a trápení v osobním životě lze shrnout do tří hlavních:

1) nechápání cíle, smyslu a předurčení svého života;

2) nechápání a nedodržování vesmírných zákonů;

3) existence zhoubných myšlenek, citů a emocí v podvědomí a vědomí člověka.

Teď pojďme udělat porovnávající analýzu dvou modelů v medicíně: existujícího a nového.

EXISTUJÍCÍ MODEL V MEDICÍNĚ

Základní principy

1. Člověk existuje odděleně od okolního prostředí.

2. Okolní svět se dělí na svět nepřátelských a přátelských sil. Je to svět dobra a zla.

3. Na náš organizmus útočí určité nepřátelské síly (mikroorganizmy, fyzické a chemické faktory, skutky lidí). Jsme ve stálém obležení.

4. Když zabíjíme mikroorganizmy vyvolávající nemoc, vítězíme. A po ukončení války má organizmus obnovit zdraví zničené nemocí.

5. Existují „lehké" nemoci, s nimiž je jednoduché bojovat (například nachlazení). Ale existují nemoci „těžké" (takzvané „nevyléčitelné"), které není možné porazit. Některým nemocem lze předcházet, upevňujíce obranné síly organizmu (očkování, otužení organizmu).

6. Uchování zdraví je boj.

7. Nemoc je zlo, s kterým je třeba bojovat ze všech sil.

8. Úlohou lékaře je pomoci pacientovi porazit nemoc. Proto je třeba určit diagnózu, tj. pojmenovat nepřátelské onemocnění, pak naordinovat prostředky pro boj.

9. Farmaceutický průmysl vyrábí stále silnější prostředky proti nemocem. Pokrok v medicíně se hodnotí podle dokonalejších prostředků pro zápas s onemocněním.

10. Občas nad nemocí vítězíme, občas vyhrává ona. Dokonce i když se naučíme vítězit nad některými nemocemi, ve finále tento boj prohrajeme, protože zemřeme.

NOVÝ MODEL MEDICÍNY DOKTORA SlNELNIKOVA

Základní principy

1. Nežijeme izolovaně od světa, který nás obklopuje, ale jsme jeho částí. Okolní svět je náš svět.

2. Zdraví je rovnováha mezi naším způsobem existence a okolním světem. Je to harmonie se sebou samým a s okolním prostředím.

3. Naše tělo je ve stálém kontaktu s různými projevy přírodních sil (mikroorganizmy, fyzické a chemické faktory, skutky lidí). Všechny společně jsou neoddělitelnou částí okolního prostředí. Každá z těchto sil může pro nás být prospěšná.

4. Onemocnění je příznakem porušení rovnováhy. Musíme být pozorní vůči signálům svého těla.

5. Svými činy, myšlenkami a emocemi sami porušujeme rovnováhu a vytváříme nemoci.

6. Člověk může ovlivňovat své myšlenky, emoce a chování. Může působit na okolní svět. Když se staráme o čistotu svých úmyslů, pečujeme o své zdraví.

7. Onemocnění je příznakem zdravého organizmu, je to vymoženost člověka a přírody. Obnovuje rovnováhu, kterou jsme porušili. Onemocnění je projevem léčitelských sil přírody.

8. Organizmus sám usiluje o obnovení rovnováhy. A vyléčení je přirozeným procesem. V některých případech můžeme potřebovat vnější pomoc, pokud jsme se příliš vychýlili z rovnováhy.

9. Úkolem lékaře je pomoci léčitelským silám přírody v jejich konání pro obnovení rovnováhy. Úkolem lékaře je naučit člověka být zdravý.

Chci ještě jednou zdůraznit: neodmítám starý model a všechny úspěchy lékařské vědy. V některých situacích mohou být prospěšné. Jednoduše nabízím nový model, který je velice účinný ne v boji s onemocněním, ale v získání zdraví a udržování vitality, harmonie a štěstí. Pomáhá mně osobně v mém životě a pomohl již tisícům lidí.

Kromě toho vás ve svých knihách seznámím s metodou podvědomého programování a s jinými unikátními systémy, s jejichž pomocí lze odhalit negativní podvědomé programy, neutralizovat je a vyměnit je za nové. Pokusím se také vylíčit představu o vesmírných zákonech (částečně jsem o nich psal na začátku knihy). Bude to jen má představa a můj názor na některé věci. Je to jen sada nástrojů. Doporučuji vám, abyste ji použili - výsledky budou velice blahodárné. Tato metoda je ověřena praxí a pomohla tisícům lidí uzdravit se.

Nastoupit cestu uzdravení

Pokud jste připraveni nastoupit cestu uzdravení, první (a nejdůležitější), co je potřeba udělat, je vzít na sebe odpovědnost za svou nemoc a změnit vztah k ní. Co to znamená? Znamená to, že ZA VZNIK ONEMOCNĚNÍ NIKDO NENESE VINU, ANI VY NEJSTE VINNÍ. Nemoc je vnějším odrazem vašich myšlenek a chování. Je to signál vašeho podvědomého rozumu, že něco děláte špatně, že vaše chování a vaše reakce na události jsou pro vás škodlivé. Je to způsob uskutečnění vašich pozitivních záměrů. Nemoc vás podvědomě chrání před nějakým vaším ničivým chováním. Nakonec je to rozhovor Boha, Vesmíru, Vyšší Inteligence s vámi.

Co se vám pokouší sdělit vaše nemoc?

Ze své praxe vím, že mnozí lidé těžko přijímají myšlenku o odpovědnosti. Vždyť vzít na sebe odpovědnost znamená vzdát se pocitu ukřivděnosti, kritiky, obviňování sebe a ostatních. To vyžaduje určité změny a samozřejmě úsilí. Aleje mnohem jednodušší někoho obviňovat, než se změnit sám. Někteří lidé dokonce znají příčiny svých problémů, ale stejně se nechtějí měnit, upřednostňují trápení. Nu což, je to jejich volba. Každý člověk sám vytváří svůj svět!

Ze své praxe vím, že myšlenka odpovědnosti za svou nemoc je prvním krokem na cestě k uzdravení. Bez ní bude jakékoliv úsilí bezvýsledné a nezachrání vás žádné drahé léky.

Budete chodit od jednoho lékaře k druhému a nemoc se bude přemísťovat z jednoho orgánu na jiný. Pouze když na sebe vezmete odpovědnost, dokážete se uzdravit z kteréhokoliv onemocnění, včetně těch, jež oficiální medicína pokládá za nevyléčitelná.

Teď podrobněji prozkoumáme, jaké mechanizmy používá podvědomí pro vytvoření nemoci.

Skrytý pozitivní záměr

Pevně věřím, že člověk je velice složitá, vyvážená bytost. Proto se u něj nikdy nic neobjeví jen tak. A nejen to, každé chování člověka (včetně onemocnění) má svou pozitivní funkci v určitém kontextu. Proto odhalit příčinu nemoci znamená najít ten skrytý pozitivní záměr, jejž se podvědomí snaží uskutečnit prostřednictvím neduhu.

Když jsem pracoval s podvědomím lidí, došel jsem k závěru, že jejich nemoci pro ně velice často plní určité funkce, o kterých sami pacienti nevědí nebo se jen domýšlejí. Pochopíte to na příkladech.

Obrátila se na mě o pomoc starší žena. Po uplynutí určité doby od smrti manžela začala mít závratě, kymácivou chůzi a jiné příznaky poruchy mozkového krevního oběhu. Myslela si, že její nemoc je reakcí na ztrátu blízkého člověka. Byla to pravda. Ale žena ani netušila, že prostřednictvím nemoci se podvědomí domáhalo pozornosti jejích dětí. Jakým způsobem?

Měla tři dospělé syny, kteří žili odděleně. Měli manželky, děti a navštěvovali ji zřídka. Ve chvíli, kdy žena ztratila manžela, cítila se velice osamělá. Samozřejmě v tomto období potřebovala mnoho pozornosti a podpory, kterých sejí v dostatečné míře nedostávalo.

Nemoc jí pomohla získat potřebnou pozornost - teď aspoň jeden ze synů každý den navštěvoval matku.

Každý člověk chce, aby se mu prokazovala pozornost. Je to zcela přirozené a potřebné. Ale když je to neurotická potřeba pozornosti okolí, tehdy je zdraví v nebezpečí. Vždyť nemoc je nejjednodušší způsob uspokojení této potřeby.

Naučili jsme se tomu již v dětství. Když je dítě nemocné, kolik pozornosti, péče a lásky dostává. Rodiče se vracejí dřív z práce, kupují nějaké pochoutky. A jaké je to štěstí vynechat týden ve škole!

Další funkce, kterou může plnit podvědomí prostřednictvím nemoci, je funkce sebeobrany. Někteří lidé neuvědoměle využívají nemoci pro obranu před úplně konkrétními problémy, jiní jednoduše utíkají před skutečností.

Například takový symptom jako bolest hlavy. Vzpomeňte si, jak reagujete na člověka nebo na situaci, která je vám nepříjemná. Nejčastěji bolestí hlavy.

Když jste unavení a potřebujete odpočinek, podvědomí ihned signalizuje pocitem těžkosti v hlavě, zátylku.

Mnohé ženy nebo muži, když se chtějí vyhnout pohlavnímu styku, odvolávají se na bolest hlavy.

A když vám vaše práce není příjemná a nechce se vám do ní, chřipka je nejlepším způsobem jak si poležet 3-5 dnů doma, být chvilku nemocný a zároveň si odpočinout.

Jedna moje pacientka trpěla stálým děložním krvácením. Bylo nepatrné, ale velice ji vyčerpávalo. Lékaři nalezli déložní myom a ihned jí navrhli operaci. Šťastnou náhodou se tato žena ocitla u mě. Byla dobrým hypnotickým subjektem a snadno se dostala do spojení se svým podvědomím. Zjistilo se, že pomocí krvácení ji podvědomí chránilo před pohlavním stykem s jejím manželem, kterého nemilovala, a dokonce nenáviděla. Tato informace ji překvapila. Avšak po tom, co si vyjasnila vzájemné vztahy s manželem, krvácení se zastavilo. Po dalším měsíci preventivní prohlídka ukázala, že déložní myom se vstřebal.

Často může onemocnění plnit funkci poslední brzdy před spuštěním nežádoucího chování. Například angína je překážkou před vyjádřením zakázaných citů. Artróza - fyzická překážka před spuštěním hněvu, násilí, podrážděnosti.

Občas nemoc uskutečňuje neobvyklé záměry.

Jedna moje pacientka měla časté záchvaty migrény. Po kontaktu s podvědomím se ukázalo, že bolesti hlavy potřebovala k tomu, aby „zpražila" svého manžela. Jak se ukázalo, její muž byl lékař, vedoucí katedry, profesor. Měl v sobě mnoho důležitosti a nafoukanosti. Když se vracel z práce, jednal s manželkou stejně jako s lidmi v zaměstnání. Manželčina bolest hlavy mu rychle srážela hřebínek - jako lékař si nevěděl rady s její migrénou, ani titul profesora nepomáhal. Ženiny bolesti hlavy jej tak rychle přenášely z jedné reality do jiné.

Není nic špatného na tom, že člověk uskutečňuje své záměry prostřednictvím nemoci. Jednoduše v určitých situacích nemá nic lepšího na výběr, jak vědomě tak i podvědomě. V takových případech je důležité uvědomit si podvědomé pohnutky a vytvořit nové způsoby chování, které by byly lepší než nemoc.

Naše neduhy jsou výsledkem našich myšlenek

Každá lidská bytost je částí Vesmíru. A jako část Vesmíru plní tady, v tomto světě, určitou funkci. Právě Vyšší moc vesmíru nám, lidem, dává (stejně jako i jiným živým a „neživým" bytostem) uvědomělost, kterou obohacujeme samotným procesem života, pak si jej bere zpátky. To jest člověk svým životem vnáší svůj vklad do vesmírného procesu evoluce a vývoje.

Představme si na chvíli, že člověk je malinkou buňkou jednoho organizmu, kterým je Vesmír. Každá buňka v organizmu plní své určité funkce a dostává od něj všechno potřebné pro svou činnost: výživné látky, energii. Každá buňka má svou délku života, časem stárne a umírá, je nahrazena novou.

Stejně jako v každém živém organizmu, ve Vesmíru se stále odehrávají dva procesy: asimilace a disimilace, neboli tvoření a ničení. Zdraví se určuje dynamickou rovnováhou těchto dvou sil. Jakmile se rovnováha porušuje, ihned se objevuje signál v podobě nemoci, který ukazuje, na jakém místě a kvůli čemu je porušena rovnováha.

Tak tedy jakým způsobem mohou myšlenky působit na tyto procesy?

Myšlenka je univerzální formou energie, která vlastní tvůrčí energii stejně jako ničivou.

Každý ví, jak na člověka působí láska, vlídnost, péče, pochvala a pozornost. Takový člověk se cítí být šťastný, spokojený, veselý a zdravý.

Ale pokud bychom člověku vyhrožovali, stále jej udržovali ve strachu, říkali ošklivé věci, pokud on sám bude udržovat v hlavě ničivé myšlenky, velice rychle se jeho zdraví podlomí.

Před několika stoletími se provedl jeden pokus. Vedle klece s vlkem uvázali ovci. O několik dní později ovce onemocněla a zdechla.

Lidé podceňují význam svých myšlenek a pak se diví, odkud se berou jejich problémy.

A jaké ničivé myšlenky stále vznikají u vás? Jak často někomu nadáváte nebo se urážíte? Komu přejete zlo? Koho litujete?

Lidé sami vytváří svůj svět a mají vzít na sebe odpovědnost za svůj život. Jenže jsou zvyklí obviňovat jiné za své problémy anebo sebe za hříchy, které nikdy nespáchali.

Jak tedy myšlenka uskutečňuje své ničivé působení ?

Znovu si představme živý organizmus. Pokud nějaká buňka začne ničivě působit na sebe a ostatní buňky nebo na organizmus celkově, rychle onemocní nebo se promění v rakovinovou.

Takže pokud si myslíte, že jste špatný/á nebo máte pocit viny, nadáváte si, spouštíte program sebezničení. A když posíláte ničivé myšlenky jinému člověku (například nenávist), stejně ničíte sám/sama sebe, ale již zprostředkovaně. Vždyť jste částečkou Vesmíru, ale jiný člověk je také částí téhož Vesmíru. A když posíláte negativní myšlenky jemu, tímto popíráte existenci sebe sama.

Tady je konkrétní příklad z praxe. Do mé ordinace přišla čtyřicetiletá žena s déložním myomem. Nádor se objevil před pěti lety a každým rokem se zvětšoval. Lékaři ji strašili přeměnou neškodného nádoru v zhoubný a navrhli operaci. Rozhodla se ale vyzkoušet si moji metodu. Po tom, co navázala spojení s podvědomím, vnitřní rozum „vyzradil" příčiny rozvoje nádoru. Důvodem jeho vzniku byla nahromaděná zloba na manžela.

Před pěti lety, po vážné rodinné roztržce manžel našel zálibu v alkoholu. Ta každým rokem rostla. V rodině byly samé rozpory: nadávky, hádky, rvačky, vzájemné urážky a výtky. Nádor znamenal nastřádanou pětiletou křivdu. Proč právě děloha? To proto, že křivda byla spojena s mužem.

Tedy byla zde dotčena ženskost. No a děloha je orgán, který představuje její ženský počátek. Když jsme pronikli hlouběji, ukázalo se, že ještě před sňatkem měla poruchy menstruačního cyklu. Příčinou byl negativní postoj vůči sobě jako ženě, který zdědila po matce. Mimochodem, ta to také neměla v životě s muži jednoduché.

Žena si plně uvědomila, že její nemoc a manželovo chování jsou spojeny s jejím postojem k sobě a k mužům. Změnila jej pomocí určitého postupu (bude zmíněn níže). Začala se mít ráda a vážit si sebe jako ženy, chovat se k sobě pozorné. Změnila postoj k mužům. Změnila mnohé ve svém vztahu k lidem, světu. Brala homeopatika. V průběhu jednoho roku se její nádor úplné vstřebal. Navíc vztahy s manželem se normalizovaly, přestal pít.

Musím říci, že tento výsledek umožnila jedině ohromná práce ženy na sobě.

Měla velice pevný záměr uzdravit se. Neobrátila se o pomoc k lékařům, nežádala je o léky. Obrátila se k svému nitru a odstranila samotné příčiny nemoci.

Trýznivé zkušenosti minulosti

Zřejmě jste si již všimli, že ve většině mých příkladů je třeba příčiny onemocnění hledat v minulosti. Vždyť v podvědomí se uchovává všechna informace o našem životě. Událost prožitá před několika lety a negativní vztah k ní, který se tehdy vytvořil, budou ovlivňovat váš život v současnosti a vytvářet osobní problémy nebo nemoci.

Podvědomí má obdivuhodnou schopnost se učit. Může se naučit čemukoliv ihned na poprvé. Může se to stát v průběhu silného emocionálního otřesu: prožitá hrůza, šok, ztráta blízkého člověka nebo zvířete, zrada, klamání. Potom v určitých situacích podvědomí mnohokrát promítá tuto událost. Například pocit viny kvůli nějakému skutku může změnit celý život.

Jedna žena přivedla do mé ordinace Mletou dceru. Holčička měla neodbytnou potřebu neustále si mýt ruce, několikrát denně 20 až 30 minut. Psychiatři určili schizofrenii a začali podávat silné psychotropnípřípravky, provedli inzulínový šok.

Holčička lehce podléhala hypnóze. Neztrácel jsem čas a okamžitě jsem ji ponořil do hlubokého hypnotického transu. Její podvědomí mi povědělo tento příběh.

Není to tak dávno, co k svým devátým narozeninám dostala andulku. Zatím neměli klec, papoušek volně létal a procházel se po bytě. Jednou, když holčička vběhla do kuchyně, nevšimla si papouška na podlaze a šlápla na něj. Holčička vzala ptáčka do rukou - ten byl mrtvý. Její ruce byly zašpiněny krví. Dítě papouška litovalo, ještě víc se ale bálo reakce matky. Proto holčička pohřbila mrtvého ptáka v křoví vedle domu a řekla matce, že papoušek vyletěl okénkem.

Na jedné straně - přání se přiznat, na druhé - strach z rodičů a pocit viny. Toto byly příčiny zvláštního chování holčičky. Podvědomí se doslova snažilo smýt z rukou skvrny krve a společně s nimi i pocit viny.

Po tom, co se holčička zbavila pocitu viny, její chování se normalizovalo.

Tento příběh však měl ještě jeden zajímavý okamžik. Když jsem uváděl holčičku do hlubokého uvolnění, matka, jež seděla vedle, se také automaticky dostala do transu. Také měla jisté nutkání: jakmile si sedla, dostávala nepřekonatelné přání klátit nohou. Po seanci s její dcerou se sama zbavila tohoto zvláštního zvyku. Zřejmě její podvědomí znova prožilo nějaké události z minula a změnilo k nim svůj postoj.

A tady je další příklad.

Do mé ordinace přišel Úlety mladík. Ze začátku dlouho nemohl sdělit svůj problém, protože se velice styděl. Ale potom zčervenal a koktaje vyprávěl o tom, že má potíže v komunikaci s dívkami. Přičemž to nebyly běžné potíže, které v jeho věku má prakticky každý. Může se s nimi normálně stýkat, ale necítí k nim žádnou sexuální náklonnost. Navíc před rokem pocítil sexuální náchylnost k mužskému pohlaví. Lekl se toho, bál se to před někým přiznat. Během vyprávění často opakoval: „Pane doktore! Nechci být teplý. Chci být opravdovým chlapem. Chci, aby mě to táhlo k ženám."

Když se mladík obrátil na své podvědomí, vybavila se mu událost, která zvrátila jeho sexuální orientaci.

Když mu bylo 12 let, zcela přirozené ho zajímala stavba dívčího těla. Měli ve třídě jednu velmi vyvinutou holčičku, u níž se dotvořily všechny sekundární pohlavní znaky. A tak se chlapec se svým kamarádem rozhodl vše poznat z vlastní zkušenosti. Vyčíhali šiji na toaletách, přitiskli ke zdi a vlastnoručně se přesvědčili, že má velké poprsí, pružný zadek a že všechno ostatní také nechybí. Jejich zájem byl uspokojen, avšak příběh tímto neskončil. Hned toho dne si děvče postěžovalo mamince. Ta zašla domů za matkou mého pacienta a vylíčila vše tak, jako kdyby její dceru málem znásilnili. Matka chlapce dlouho bila a přitom říkala: „Neopovaž se to ještě jednou dívkám udělat. Slyšíš? Nikdy!"

Na tuto příhodu se časem zapomnělo, ale podvědomí tenkrát udělalo závěr, že pokud se nesmí zajímat o holky, potom se může zajímat o chlapce. Vždyť pokud jde o ně, žádný zákaz nebyl.

Mému pacientovi jednoduše stačilo, aby si uvědomil příčinu, a jeho chování se normalizovalo.

Člověk, když nemůže zvládnout situaci, snaží se potlačit emocionální bolest, a zahnat ji tak hlouběji do podvědomí. Ale v určitých situacích se tyto emoce vynořují na povrch nehledě na vědomí člověka. V takových případech tkví úloha v tom, aby tato ohniska byla detailně prozkoumána a odstraněna.

Sedmiletá holčička trpěla alergickou rýmou, která se objevovala periodicky každý měsíc. Nosní sekrece začala před půlrokem, bylo to spojeno s tím, že strýček holčičky (17letý mladík) byl povolán k základní vojenské službě. V té době probíhala čečenská válka, mladíka poslali do Dagestánu, který leží právě při hranici s Čečenskem. Navíc poslední dobou mladík žil v jedné domácnosti s holčičkou a ta se stihla k němu připoutat, tím spíš, že její otec byl celé dny v práci.

Tedy rýma nebyla nic jiného než podvědomé slzy. Vyvolaly ji takové emoce, jako strach, žal a zármutek.

Síla sugesce

Jsem toho názoru, že naše myšlenky jsou nám vnuceny v určitém období našeho života. K některým názorům jsme dospěli samostatně, cestou logických úsudků, ale přitom jsme se opírali o zkušenosti, které jsme již měli. Tudíž náš podvědomý program je vytvořen za pomoci jiných lidí a naší bezprostřední účasti cestou sugesce nebo přesvědčení. Nejdřív nám naši rodiče vštěpovali ty či ony myšlenky a mnohokrát je opakovali. My jsme jim samozřejmě věřili. Potom učitelé, vrstevníci. Teď to všechno sami stále probíráme v hlavě.

Ale proto, aby byla vsugerována nějaká myšlenka, není vždy zapotřebí ji mnohokrát opakovat. Určitou informaci v sobě mají nejen slova. Děti často napodobují chování rodičů a spolu s ním také nemoci. A tak dívka může mít bolestivé menstruace jen proto, že celý život viděla, jak těmito bolestmi trpí její matka.

Občas se myšlenky vštěpují do podvědomí okamžitě, třeba při silném emocionálním otřesu. Již jsem uváděl příklady. A v některých případech může neopatrná poznámka chirurga nebo anesteziologa zapůsobit negativně.

Přišla za mnou mladá žena s bolestmi v pravém třísle. Lékaři stanovili diagnózu - chronická adnexitida. Bolesti začaly nečekané před třemi lety. V tu dobu lékaři zhodnotili všechny příznaky a rozhodli se, zeje to slepým střevem, provedli operaci. Červovitý výběžek byl skutečně zanícený. Avšak po operaci bolesti nepominuly. Potom chirurgové poslali ženu za gynekologem. Ten zase stanovil svoji diagnózu, předepsal léčbu. Nic ale nezabíralo. Senzibilové ji zbavovali uhranutí, ale také bezvýsledně. V zoufalství se žena rozhodla vyzkoušet homeopatii, a tak se obrátila na mě. Homeopatické přípravky výrazně zlepšily její stav, ale po nějaké době se bolesti vrátily. Tehdy mi pacientka řekla o svém podezření, že příčina není ve vaječnících, ale v něčem jiném. Rozhodli jsme se vyjasnit příčinu u podvědomí.

Ukázalo se, že to nebude tak jednoduché. Nejprve jsme navázali spojení s podvědomím. Potom jsme našli událost, která působila bolesti. Ačkoliv je to podivné, ale touto událostí byla operace. Uvedl jsem pacientku do hypnotického transu a přenesl ji do minulostí, k samotné operaci. Ta probíhala s nitrožilní narkózou.

„Slyším, jak doktoři o něčem diskutují," v transu řekla pacientka. „Aha! Stojí tady anesteziolog. Je ode mě vpravo, nahmatává mi tep. Teď mluví, jeho hlas směřuje přímo ke mně: ,Nemá to význam. Vše zůstane při starém.'"

Navrhl jsem, aby se pacientka vrátila zpět a pozorně si poslechla, o čem si povídali lékaři.

„Špatně rozeznávám slova, překáží hučení ventilace. Aha, povídají si o svém primáři. Říkají, že jim neplatí, sám ale dostává regulérní plat. Právě někdo z nich navrhuje shromáždit se a jít za ním. A v tento okamžik anesteziolog mluví o tom, že vše zůstane při starém. Ale teď jsem pochopila, že to neříká mně."

Pacientka se probrala a s potěšením oznámila, že si uvědomila svou chybu. Následující den mi zavolala a sdělila, že bolesti naprosto zmizely a že se cítí báječně.

Někteří pacienti si dokáží detailně vzpomenout na všechno, co se odehrávalo v průběhu operace, dokonce bez uvádění do hypnotického stavu. Mnozí lékaři ani netuší, jak mocný nástroj, jímž je narkóza, mají k dispozici pro pomoc nemocnému. Moudrý lékař nejenže bude opatrný ve vyjádřeních v průběhu operace, ale udělá také řadu pozitivních poznámek směrovaných na rychlejší uzdravení, na rychlé hojení a mizení jizev.

Kontrolujte to, co říkáte

Jak již jsem se zmiňoval, podvědomí vnímá všechnu informaci doslova, tedy pokud nějaké slovo nebo věta má dvojí smysl, vnitřní rozum přepracovává oba významy.

Kontrolujte ta slova a věty, které pronášíte v každodenním životě. A pokud vaše řeč oplývá takovými větami jako: „Já se z toho zblázním...", „Z těch dětí mě bolí hlava...", „Nemůžu se na to dívat...", „Hlava mi jde z toho kolem..." a jiné, je na čase, abyste se zamysleli.

Jednou jsem přišel na návštěvu ke svému kamarádovi. Ten si jen tak mimochodem postěžoval na periodické, tupé bolesti hlavy. Objevily se před půlrokem. Začal jsem se vyptávat na události, které předcházely jejich vzniku. Dlouho vyprávěl o problémech v práci, a když mluvil o jednom parťákovi, úplně automaticky prohlásil: „Ten Sergej je samé bolení hlavy." Po této větě, která byla podle mě klíčová, pokračoval ve vyprávění. Za nějakou chvíli jsem ho přerušil a zeptal jsem se, zdali si pamatuje to, co říkal o svém parťákovi. Samozřejmě, že si to nepamatoval! Když jsme jej s jeho manželkou na to upozornili, velice se divil.

Po nějaké době tento podnik opustil a „ponechal tam své bolení hlavy".

Teď sepíšeme seznam těch vět, které mají dvojí smysl a mohou působit určité onemocnění. Doplnit jej můžete sami.

- je mi z toho na zvracení

- jednoduše to nemohu strávit

- leží v žaludku

- z této záležitostí mám nepříjemnou pachuť

- je bolestné vidět

- kéž bych raději neviděl

- nechci tě vidět

- nechci tě slyšet

- ty děti - to je samé bolení hlavy

- hlava jde kolem

- brát si k srdci

- srdcervoucí

- je těžko u srdce

- z toho se mi nepostaví

- hodil jsem na všechno bobek

- já se z toho zblázním

- převratná chvíle

- leze mi to krkem

- nesmím ani promluvit

- dusím se zlobou

- strč si to do zadku

- „kytice nemocí"

- nepříjemný pocit

A teď popřemýšlejte, jaké věty používáte v komunikaci?

Tyto věty s dvojím smyslem odráží váš vztah k čemukoliv, proto je zapotřebí v první řadě změnit vztah, současně se ve vašem slovníku objeví také nová slova.

Jedna mladá učitelka si stěžovala na stálý chrapot. Když jsem se začal vyptávat na její práci, pochopil jsem, že se jí jednoduše nelíbí. Nakonec oznámila: „Mám těch dětí až po krk," a hranou dlaně ukázala na štítnou chrupavku.

Poradil jsem jí, aby změnila zaměstnání, anebo postoj k dětem.

Základní mechanizmy vzniku onemocnění:

1) skrytá motivace, tj. podvědomí pomocí nemoci uskutečňuje nějaký pozitivní záměr;

2) působení zhoubných myšlenek: nemoc je vnějším odrazem našich myšlenek a chování;

3) bolestné zkušenosti minulosti - prožitý emocionální otřes;

4) účinek sugesce - vytvoření nemoci cestou vštěpování;

5) používání vět s dvojím smyslem.

Tedy:

1) lidé si sami vytváří své nemoci, a tak si je sami mohou vyléčit, po odstranění příčin;

2) příčiny onemocnění jsou v nás samotných, ne mimo nás. Jsou následující:
a) nechápání cíle, smyslu a předurčení svého života;
b) nechápání a nedodržování vesmírných zákonů;
c) přítomnost zhoubných myšlenek, citů a emocí v podvědomí a vědomí;

3) nemoc je signálem o porušení rovnováhy, harmonie s Vesmírem. Chovejte se ke své nemoci s úctou, přijměte ji a poděkujte;

4) nemoc je vnějším odrazem našich zhoubných myšlenek, našeho chování a záměrů. Je to podvědomá ochrana nás samotných právě před naším zhoubným chováním nebo myšlenkami.