Dohoda s nemocí 1. - Valerij Sinelnikov

KAPITOLA 4.

METODA PONOŘENÍ

A PODVĚDOMÉHO

PROGRAMOVÁNÍ

Již víte, že nemoc je vnějším projevem určitých myšlenek a emocí. A vůbec všechno v tomto světě je výsledkem našich myšlenek. Svým chováním si sami vytváříme svůj svět. Naše myšlenky se materializují. Takže můžeme vytvářet ve svém světě příjemné i nepříjemné věci. Nemoc je projevem disharmonie a patří k věcem nepříjemným, proto se jí člověk snaží zbavit.

Abychom se od ní osvobodili, je třeba projít minimálně třemi etapami.

1. V první řadě je zapotřebí vzít na sebe odpovědnost a určit, jakými myšlenkami a jakým svým chováním jsme tuto nemoc vytvořili. Za tímto účelem se obraťte do svého nitra a najděte ty ničivé myšlenky a emoce. V hledání vám pomůže soupis negativních emocí, výše uvedený, a druhá kniha.

2. Poté, co jste našli zhoubné chování, které vedlo k trápení, zjistěte, jaký pozitivní záměr pro vás plnilo. Právě pozitivní, ne negativní. To jest záměr musí být zformulován bez záporu, bez částice „ne". Například pozitivní záměr pocitu uraženosti je přání změnit chování k sobě; pocitu viny - změnit své chování; podrážděnosti a zlosti - změnit okolní svět podle svého očekávání. Zjistil jsem, že lidé jsou zvyklí myslet negativními pojmy. Spíše vědí, co si v životě nepřejí, ale nevědí, co potřebují. Tady je příklad:

Do mé ordinace přišla žena s děložním nádorem. Dlouho vyprávěla o svých problémech, o své bolesti. Po tom, co skončila, jsem se jí zeptal:

„Co tedy pro sebe chcete?"

„ Chci se zbavit nemoci," odpovídá.

„Tedy, pokud vám dobře rozumím, nechcete být nemocna," říkám.

„Ano, pane doktore, máte naprostou pravdu," souhlasí pacientka.

„Dobrá. Avšak neptal jsem se na to, co nechcete, ale co chcete."

„Nechápu vás, pane doktore," udiveně se na mě dívá pacientka.

„Rozumíte," klidné vysvětluji ženě, „to, jak se vás ptám a co chci od vás slyšet, je velmi důležité pro vaše uzdravení. Ve skutečnosti už jsem zahájil léčbu. Začala otázkou: ,Co pro sebe chcete?' Dlouhou dobu chodíte k lékařům. Mnohokrát vám vysvětlovali, v čem je vaše patologie. Všechny své diagnózy znáte nazpaměť. Dobře víte, čeho se chcete zbavit. Také ale musíte znát to, čeho se budeme snažit dosáhnout, co bude výsledkem naší společné práce. Musíte být konkrétní."

„Asi vám rozumím!" vykřikla žena. „Měla jsem říci: ,Chci být zdravá.'"

„Správně. Teď vysvětlete mně a také sobě, co pro vás znamená být zdravá."

„Tak tedy zaprvé," začala pacientka, „chci mít zdravou dělohu. Potom chci, abych neměla bolesti v dolní části břicha..."

„Zadržte," přerušil jsem ji, „právě teď jste použila zápor, částici „ne". To, co chcete, musí být pozitivní, tedy bez záporu."

„Aha, pochopila jsem. Ale jak mám pozitivně říci, „abych neměla bolest"?"

„Například takto: ,Chci cítit příjemný klid a pohodlí v dolní části břicha.'"

„ Chci cítit příjemné pohodlí v dolní části břicha," zopakovala žena a pokračovala: „chci mít pravidelnou menstruaci, aby přicházela každý měsíc v potřebnou dobu. Aby probíhala mírně a abych se o ní dozvídala ve chvíli, kdy přijde. Abych se cítila báječně před, během a po měsíčkách. Abych krvácela jedině během měsíčků a aby množství vyloučené krve bylo optimální pro mě. Aby můj celkový stav byl perfektní. Abych měla radost ze života."

„Skvělé! Teď oba víme, o co se budeme snažit."

Pokračujeme dál. Po tom, co jsme navázali spojem s podvědomím ženy, zjistili jsme, že nemoc je výsledkem zloby k manželovi nahromaděné během mnoha let.

„Pro co jste se na něj zlobila?" ptám sejí.

„No protože pil, flámoval, neustále mé podváděl, urážel, občas mě bil."

„Proto jste se na něj zlobila. Ptal jsem se ale „pro co", ne „proč" jste se zlobila na svého manžela."

„Aby mě neurážel," odpověděla žena.

„Teď vyjádřete totéž, ale pozitivně."

„Chtěla jsem, aby změnil své chování ke mně, abychom měli družnou a pevnou rodinu."

„Skvělé! Přemýšlela jste někdy o tom, proč se manžel takto chová? Čím jste do svého života přivolala takového muže?"

„Čím? Zřejmé byl takový ještě přede mnou. I když," žena se zamyslela, „dřív nepil, byl jiný. Nevím."

„Jaký jste měla vztah s otcem?" ptám sejí, načež se žena rozpláče.

„ Víte, pane doktore, také pil a bil matku."

„Jakýpak tedy postoj k mužům se vytvořil ve vašem podvědomí ještě v dětství? Kolik se ve vás nahromadilo zloby k vašemu otci a lítosti s matkou?"

„Svého otce jsem dlouhou dobu nenáviděla. Teď je mi lhostejný. Znamená to, že takového manžela jsem dostala za trest od Boha?"

„Ne, za trest ne. Jednoduše váš manžel odráží vaše myšlenky ve vztahu k mužům. Od dětství se ve vás vytvářel agresivní postoj k mužům, který se potom uložil do podvědomí. Tento ničivý program přivolal do vašeho života muže, který vás učí svým chováním. Učí lásce k sobě jako k ženě a také lásce k mužskému počátku Vesmíru."

„Co mám tedy dělat?"ptá se žena.

„Je nezbytné, abyste přehodnotila celý svůj život, postoj k otci a svůj vztah s manželem (dál jsem ženě vysvětlil postup na přehodnocení osobního příběhu, který uvádím níže). Především si musíte uvědomit, že ani otec, ani váš manžel za to nemohou. Vaše matka přivolala do svého života takového manžela díky svému programu nenávisti k mužům, který zdědila po vaší babičce. Tuto zkoušku ale nezvládla, nedokázala se zbavit pýchy, nebyla schopna se povznést nad svou nenávist a pocit křivdy. Teď tento program odpracováváte vy. Kdybyste podstoupila operaci a nezměnila se uvnitř, přenechala byste tento úděl své dceři."

„Již teď ho odnáší," říká pacientka. „Nedávno se rozvedla se svým manželem."

„Tak vidíte. Pokud začnete pracovat na sobě, pomůžete nejen svému problému, ale také své dceři."

Potom jsme vytvořili nové způsoby chování, nové myšlenky ve vztahu k mužům a k sobě jako k ženě. Hned po několika dnech se děložní krvácení zastavilo, po měsíci ultrazvukové vyšetření prokázalo, že se nádor výrazně zmenšil.

3. Po tom, co jste zformulovali pozitivní záměr, je třeba vytvořit nové způsoby chování pro jeho uskutečnění. Popřemýšlejte o následujícím. Po dlouhou dobu jste v určitých situacích používali nějaký způsob chování. Působil vám bolest a trápení, ale vy jste jej stále používali, protože: zaprvé, jste nevěděli, proč to děláte, za druhé, jste nevěděli, co máte dělat místo toho. Teď se vám naskytla možnost změnit svůj podvědomý program chování. Určete, co do vás bylo uloženo v dětství, jaké principy a jaká pravidla. Čemu věříte a odkud máte tuto víru?

Představme si, že člověka od dětství učili tomu, že se všechny dveře otvírají pouze jedním směrem - k sobě. O jiných způsobech otvírání dveří jednoduše neví. Tak jej to učili rodiče, učitelé. Všichni v jeho okolí to tak dělali. A najednou se člověk octne na takovém místě, kde se dveře otvírají různě, ale ne tak, jak jej učili. Přistoupí ke dveřím, trhne jimi, ale ony nepovolí. Moc se potřebuje dostat dovnitř, za ty dveře, ale nedokáže je otevřít. Vždyť zná pouze jeden způsob otvírání dveří, jenže ten z nějakého důvodu nefunguje. Člověk se ani nesnaží zkusit to jinak. Vždyť jej od dětství učili, že všechny dveře se otvírají jen jedním směrem. Jednoduše nemá výběr. Tedy, pokud nezkusí jiný způsob, navždy zůstane v tomto jediném pokoji, jeho život bude omezený a všechnu vinu bude dávat sobě nebo „nesprávným dveřím".

Tak se chová většina lidí. Jejich modely chování jsou velice omezené. Věří nějakým určitým výrokům, přesvědčením a principům. Používají je jako roboti, stále je omílají ve svém vědomí a podvědomí. Nechápou, že právě těmito myšlenkami a emocemi vytvářejí svůj život. Tyto myšlenky jim působí bolest a trápení, ale lidé z toho obviňují ostatní anebo takzvané „okolnosti".

Pokud se objevil ve vašem životě problém nebo nemoc - je to znamení, že ve vašem životě, ve vašich myšlenkách došlo ke stagnaci. Je třeba se vyvíjet, měnit své chování. Mnozí lidé, kteří měli takzvaná „nevyléčitelná" onemocnění a podařilo se jim z nich dostat, vzpomínají na období své nemoci s vděčností. Lidé vůbec zapomínají na to, že jejich údělem, jako uvědomělých bytostí, je studovat, stále tvořit ve svém životě něco nového, snažit se rozluštit tajemství, kterým je sám člověk a okolní svět. Člověk je stvořen podle Božího obrazu a podoby, ale připodobňuje se biologickému a sociálnímu robotovi.

Proto, když zformulujete pozitivní záměr, vytvořte nové způsoby chování pro jeho uskutečnění. Ale ať jsou lepší než ty staré. A čím více variant vytvoříte, tím větší svobodu volby budete mít. No, a když jsou nové varianty chování lepší než staré, které vedly k onemocnění, znamená to, že nemoci již není potřeba. Schopnost vytvářet nové způsoby chování je základem umění být svobodným a zdravým.

Níže uvádím příklad jedné z mých seancí, při které jsem používal metodu podvědomého programování pro vyléčení trávicího ústrojí. Je to jen jedna varianta ze sta, ale pomůže vám ovládnout metodu a používat ji samostatně. Metoda podvědomého programování je již prověřena na tisících nemocných. Funguje bezvadně. Je účinná při jakýchkoliv nemocích, dokonce při těch, které oficiální medicína zařazuje do skupiny „nevyléčitelných" (rakovina, lupenka, epilepsie aj.).

Do mé ordinace přišel mladý muž s žaludečními vředy. Byl nemocný již dlouho. Nemoc se opětovně zhoršovala. Poslední zhoršení bylo velice silné. Lékaři mu udělali gastroskopii a napsali hromadu léků, které málo zabíraly. V novinách uviděl můj inzerát a přišel do mé ordinace.

Muž ihned souhlasil s vyšetřením podvědomých příčin nemoci, i když se necítil dobře: měl bolesti v oblasti epigastria, pálení záhy, slabost, kručení v žaludku. Nejdřív jsem udělal menší úvod: pověděl jsem mu o vědomí a podvědomí, o tom, jak si lidé vytvářejí nemoci, o vnitřních příčinách chorob. Pak jsme přešli k metodě podvědomého programování.

LÉKAŘ:Máte nemoc nebo stav, který se vám nelíbí, a chcete jej změnit. Potom, co jsem vám stručně vysvětlil, co je to vědomí a podvědomí, pojďme navázat kontakt s tou částí podvědomí, která vytvořila nemoc. Jste připraven?

PACIENT:Jsem.

LÉKAŘ: Víte, jak se to má udělat?

PACIENT: Myslím si, že ne. Nikdy dříve jsem to nedělal.

LÉKAŘ:Pak vám to vysvětlím. Teď se v myšlenkách obrátíte do svého nitra, přesněji na tu část podvědomého rozumu, která vytvořila nemoc, a položíte jí otázku.

PACIENT: A jakou?

LÉKAŘ: Hned vám ji povím, ale předem vysvětlím, jakým způsobem můžete získat odpověď od této části podvědomí. Odpovědí může být nějaký pocit v určité části těla. Nevím přesně v jaké, o tom rozhodne váš podvědomý rozum. Nebo může odpověď vzniknout v podobě myšlenky, sdělené jakoby vnitřním hlasem. Nebo v podobě nějakého myšlenkového obrazu. Každopádně po tom, co položíte otázku, je vaším úkolem pozorovat všechny změny ve vašem těle. Nesmíte se pokoušet o vědomé působení na tento proces. Část podvědomí, na niž jste se obrátil, vám dá o sobě vědět tím nejvhodnějším způsobem.

Otázka, kterou máte položit, je následující: „Je ta část mého podvědomí, která je zodpovědná za vznik nemoci, připravena se mnou komunikovat na vědomé úrovni?" Potom, co položíte otázku, jednoduše pozorujte, co se bude dít: jakékoliv změny pocitů, obrazů nebo myšlenek.

(Muž zavírá oči, pak je opět otvírá.)

PACIENT:Mohl byste zopakovat otázku? Nezapamatoval jsem šiji dobře.

LÉKAŘ: Samozřejmě. Můžete šiji v duchu se mnou opakovat. „Je ta část mého podvědomí nebo mé osobnosti, která je zodpovědná za vznik nemoci, připravena se mnou komunikovat na úrovni mého vědomí?"

(Muž zavírá oči. Je vidět, jak se svaly jeho obličeje a těla uvolňují. Za nějakou dobu se v těle objevuje menší napětí. Otvírá oči.)

PACIENT: Víte, měl jsem takový neobvyklý pocit, jako by mi mravenci proběhli po zádech.

LÉKAŘ: Pokud jsem to správně pochopil, tak po tom, co jste položil otázku, se v zádech objevil pocit chladu, mrazení?

PACIENT: Ano.

LÉKAŘ: Takže jste dostal znamení od této části podvědomí. Ale zatím nevíme, co znamená: „ano", nebo „ne". Proto vás znovu poprosím, abyste se zahloubal do sebe a poděkoval té části podvědomí, která vám dala znamení, jelikož tato komunikace je pro vás velice důležitá.

Pak řekněte: „Pokud signál, který mi dáváš, znamená: ,Ano, jsem připravena s tebou komunikovat,' ať se objeví znovu a zesílí, pokud znamená, že nejsi připravena komunikovat se mnou na vědomé úrovní, ať se neobjevuje nebo zmizí."

(Pacient se opět na nějakou dobu ponořuje do sebe.)

PACIENT: Ten pocit se objevil znovu.

LÉKAŘ: Takže to vypadá, že tato část podvědomí je připravena s vámi komunikovat.

PACIENT: Vypadá to, že ano.

LÉKAŘ: Skvělé! Teď máme způsob, s jehož pomocí budeme od podvědomí dostávat konkrétní odpovědi na pokládané otázky.

PACIENT: Pane doktore, nemůže to být tak, že tento pocit vědomě vyvolávám já?

LÉKAŘ: Tak zaprvé, radil bych vám, abyste svému podvědomému rozumu věřil. Vaše nedůvěra vám jen uškodí. Zadruhé, můžete zkusit vyvolat tyto pocity vědomě.

(Muž na nějakou dobu zavírá oči, pak je otvírá.)

PACIENT: Nic se mi nepodařilo, vědomě to nejde.

LÉKAŘ: Tak vidíte! Svými pochybnostmi jen škodíte procesu vyléčení. Radím vám, abyste se za svou nedůvěru omluvil této části podvědomí. Jste připraven pokračovat dál?

PACIENT: Ano, jsem.

LÉKAŘ: Teď bych vás poprosil, abyste této části podvědomí položil následující otázku: „Jsi připravena mi sdělit, jaké mé chování, rysy charakteru nebo jaké mé myšlenky a emoce vyvolaly nemoc?"

(Muž zavírá oči a na nějakou dobu se ponořuje do sebe.)

PACIENT: Ten pocit v zádech se objevil znovu.

LÉKAŘ: Znamená to, že tato část vám dává znamení: „Ano, jsem připravena."

PACIENT: Vypadá to, že ano. Ale co je to za chování?

LÉKAŘ: Mě to také zajímá. Hned se to dozvíme. Požádejte tuto část podvědomí: „Sděl mi, prosím, konkrétně, co mě přivedlo k nemoci. Sděl mi to v podobě myšlenky, abych pochopil a uvědomil si odpověď."

(Muž se ponořuje do svého nitra, a aniž by otevřel oči, říká.)

PACIENT: Hlavou se mi točí dvě slova - „štítivost" a „podrážděnost".

LÉKAŘ: Požádejte tuto část podvědomí, aby vysvětlila význam těchto slov na příkladech z vašeho života.

PACIENT: Již jsem pochopil! Skutečně se k mnohým věcem chovám s netrpělivostí. Nesnáším špínu v tomto městě. Dráždi mě určité vůně. Nemohu strávit lidskou podlost, jejich tupost, pochlebenství, sprosťáctví. Dobře, že existuje kyvadlové taxi, protože již nemohu jezdit trolejbusy. A vůbec, chci žít někde na mořském břehu, na Kanárech. V čisté posteli a s čistou ženou bych dokázal proležet celý den.

LÉKAŘ: Skvělé! Teď položte následující otázku: „Jsi připravena mi sdělit pozitivní záměr, který pro mě plníš pomocí takového chování jako štítivost, netrpělivost a podrážděnost?"

PACIENT: Dostal jsem následující odpověď: „ Žít v ideálním světě, aby se všechno líbilo. Žít v čistém městě a celkově v čistém světě. A aby vztahy mezi lidmi byly čisté."

LÉKAŘ: Je to překrásný záměr! Souhlasíte?

PACIENT: Samozřejmě.

LÉKAŘ: Ale způsob, jehož pomocí se uskutečňuje tento záměr, vám nevyhovuje.

PACIENT: Ano, nemocný žaludek není nejlepší způsob.

LÉKAŘ: V tom případě poděkujte té části podvědomí za to, že o vás pečuje a za pozitivní záměr, který plnila.

(Muž na nějakou dobu zavírá oči.)

PACIENT: Poděkoval jsem.

LÉKAŘ: Teď se zeptejte této části podvědomí, zda je připravena probrat nové způsoby chování pro uskutečnění tohoto pozitivního záměru?

(Muž na okamžik zavírá oči.)

PACIENT: Připravena. Ještě před tím, než se objevil pocit v zádech, jsem dostal myšlenkový souhlas.

LÉKAŘ: Znamená to, že jste s podvědomím našli společný jazyk. Teď požádejte tuto část podvědomí, aby využila váš vnitřní potenciál, fantazii a vytvořila tři nové způsoby chování pro uskutečnění tohoto pozitivního záměru a aby byly efektivnější a spolehlivější než staré způsoby, to jest lepší než štítivost, netrpělivost a podrážděnost, které vás přivedly k nemoci; a aby nové způsoby byly bez škodlivých vedlejších účinků, tudíž aby vyhovovaly všem ostatním částem podvědomí. Ještě bych chtěl vysvětlit, co znamenají „nové způsoby chování".

Nové způsoby chování - jsou nové myšlenky, city a emoce, nový vztah k sobě, ke svým blízkým, k lidem a k okolnímu světu. Jsou to nové názory na různé životní situace, nové reakce na události. A ještě něco. Požádejte tuto část podvědomí, aby vám odpověděla „ano", jakmile vytvoří jeden takový způsob chování. Potom poděkujte za odpověď a požádejte o vytvoření dalších způsobů. Měl byste napočítat tři odpovědi „ano".

PACIENT: Ale já nebudu vědět, co je to za způsoby chování.

LÉKAŘ: To je dokonce dobře, že o nich nebudete vědět teď. Takovým způsobem nedokážete vědomě zabránit jejich vytvoření a realizaci. Zda si budete uvědomovat obsah těchto nových způsobů nebo ne, není tak důležité pro ty změny, které se uskuteční. I když, bude-li to přáním podvědomí, sdělí vám obsah nových způsobů.

PACIENT: Dobře, rozuměl jsem. Jenom mi to všechno zopakujte ještě jednou.

LÉKAŘ: Pojďme to udělat tak: já budu mluvit a vy si to po mně v duchu opakujte: „Využij můj tvůrčí potenciál a vytvoř tři nové způsoby chování a myšlení pro uskutečnění tohoto pozitivního záměru, aby byly efektivnější a spolehlivější než staré způsoby chování, které mě přivedly k nemoci, a aby nové způsoby byly bez škodlivých vedlejších následků, totiž příznivé pro mě a pro mé okolí. Jakmile vytvoříš jeden takový způsob chování, dej mi odpověď „ano" a pak pokračuj dál."

(Muž zavírá oči a ponořuje se do sebe. Za pět minut je otvírá.)

PACIENT: Hotovo. Napočítal jsem tři odpovědi „ano".

LÉKAŘ: Poděkoval jste této části povědomí za tu vnitřní práci, kterou vykonalo?

PACIENT: Ano.

LÉKAŘ: Znáte obsah nových způsobů?

PACIENT: Ne. Víte, v souvislosti s tím se cítím nějak nepohodlně: něco se ve mně změnilo a já nevím co.

LÉKAŘ: Důvěřujete svému podvědomí?

PACIENT: Naprosto.

LÉKAŘ: Tak dobře. Teď uděláme následující krok, který rozptýlí vaše pochybnosti. Teď neoslovujte tu část podvědomí, s níž jsme pracovali, ale všechny ostatní části podvědomí a položte jim následující otázku: „Existují nějaké části mého podvědomí, které by měly námitky proti novým způsobům chování? Pokud námitky nejsou, dejte mi odpověď „ne", pokud jsou takové části, které odporují, dejte odpověď „ano"."

(Za nějakou dobu.)

PACIENT: Dostal jsem odpověď „ano".

LÉKAŘ: Znamená to, že jsou takové části, které odporují?

PACIENT: Zřejmě.

LÉKAŘ: Abychom nehádali, zeptejte se ještě jednou na námitky.

(Za nějakou dobu.)

PACIENT: Ano, jsou nějaké námitky. Dostal jsem odpověď „ano".

LÉKAŘ: Poděkujte těm částem podvědomí, které odporují. Jsem si jist, že chtějí udělat nějaké změny v nových způsobech chování. Teď požádejte ty části podvědomí, jež odporují, aby se spojily s tou částí podvědomí, která vytvářela nové způsoby. Ať spolu vytvoří svérázný „výbor". Ať odporující části vyjádří své námitky a přání. Potom je požádejte, aby vyměnily ty způsoby chování, proti nimž jsou námitky, za nové, které by vyhovovaly všem ostatním částem podvědomí. A požádejte je, aby vám po ukončení této práce daly odpověď „ano".

(Muž se ponořuje do sebe.)

PACIENT: Mám odpověď „ano".

LÉKAŘ: Teď se opět obraťte na ostatní části podvědomí a zeptejte se: „Existují teď nějaké námitky proti novým způsobům chování?"

PACIENT: Je ticho.

LÉKAŘ: Vypadá to, že všechny části podvědomí souhlasí s novými způsoby chování?

PACIENT: Vypadá to, že ano.

LÉKAŘ: Teď jste spokojen?

PACIENT: Ano.

LÉKAŘ: Ale uděláme ještě něco. Musíme si být jistí, že tyto způsoby budou fungovat v budoucnu. Znovu se obraťte na tu část podvědomí, která vytvářela nové způsoby chování, a zeptejte se na následující: „Vezmeš na sebe odpovědnost za realizaci nových variant chování v podobných situacích v budoucnu?"

(Za nějakou dobu.)

PACIENT: Je připravena. Dostal jsem odpověď „ano".

LÉKAŘ: Teď, pokud nové způsoby chovám budou lepší než staré, které vyvolaly nemoc, bude podvědomí používat právě je a nemoc zmizí jako nepotřebná.

PACIENT: Víte, pane doktore, je to divné, ale bolesti již zmizely. Cítím se podstatně lépe.

Teď vám doporučuji, abyste to všechno udělali samostatně. Používejte pro to níže uvedený plán.

PLÁN PŘEPROGRAMOVÁNÍ

1. krok. Určete svou nemoc nebo symptom, kterého se chcete zbavit.

2. krok. Navažte kontakt s tou částí podvědomí, která je zodpovědná za vznik dané nemoci:

a) zeptejte se sebe: „Je připravena ta část podvědomí, která je zodpovědná za vznik nemoci, komunikovat se mnou na úrovni vědomí?";

b) stanovte význam signálu „ano" / „ne". Může to být pocit, obraz, vnitřní hlas, pohyb prstu nebo kyvadla.

3. krok. Po tom, co navážete kontakt, obraťte se na tuto část podvědomí s následující otázkou: „Jsi připravena mi sdělit, jaké mé chování, povahové rysy nebo jaké mé myšlenky a emoce mě přivedly k nemoci?"

a) pokud dostanete odpověď „ano", požádejte o konkrétní sdělení tohoto chování a emocí: „Sděl mi konkrétně, jaké mé chování, povahové rysy nebo jaké mé myšlenky a emoce vyvolaly nemoc?";

b) pokud dostanete odpověď „ne", znamená to, že takové chování existuje, ale podvědomí zatím není připraveno vám je sdělit. V tom případě to přijměte a přistupte k dalšímu kroku.

4. krok. Zjištění záměru odpovědné části podvědomí:

a) položte jí takovou otázku: „Jsi připravena mi sdělit, co se snažíš pro mě udělat pomocí problémového chování?";

b) pokud dostanete odpověď „ano", požádejte o konkrétní sdělení na vědomé úrovni: „Sděl mi konkrétně, jaký pozitivní záměr jsi pro mě plnila." Záměr zformulujte pozitivně, tak aby vám vyhovoval;

c) pokud dostanete odpověď „ne", znamená to, že pozitivní záměr existuje (a ten je vždy), ale podvědomí zatím není připraveno vám jej sdělit. V takovém případě to přijměte a přistupujte k následujícímu kroku.

5. krok. Tvoření nových způsobů chování, které by realizovaly daný záměr. Požádejte tuto část podvědomí: „Použij můj podvědomý tvůrčí potenciál, fantazii a vytvoř minimálně tři nové způsoby chování pro uskutečnění daného záměru. Tyto způsoby mají být efektivnější, spolehlivější, příznivé pro mě a pro mé okolí. Pokaždé, jakmile vytvoříš jeden způsob, dej mi signál „ano", pak pokračuj dál." Pro ty změny, ke kterým dojde, není důležité, zda si budete uvědomovat obsah nových způsobů. Dejte svému podvědomí potřebný čas a jednoduše počítejte množství signálů.

6. krok. Teď zkontrolujte nové způsoby chování na podvědomé úrovni. Pro toto se obraťte na všechny ostatní části podvědomí: „Existují takové části mého podvědomí nebo části mé osobnosti, které by měly námitky proti novým způsobům chování?"

a) pokud dostanete odpověď „ne", je možno uskutečnit připojení k budoucnu (7. krok);

b) pokud dostanete odpověď „ano", požádejte o výměnu těch způsobů, proti kterým jsou námitky: „Zdokonal nebo vyměň ty způsoby, proti kterým jsou námitky, za nové způsoby, jež by uspokojovaly všechny části podvědomí. Jakmile to uděláš, dej mi odpověď „ano"."

Pak znovu udělejte kontrolu již změněných způsobů a přistupte k dalšímu kroku.

7. krok. Připojení k budoucnosti. Obraťte se znovu na tu část podvědomí, která vytvářela nové způsoby chování: „Vezmeš na sebe odpovědnost za realizaci nových variant chování v budoucnu v potřebný okamžik a na potřebném místě? Jakmile propočítáš všechny možné varianty a budeš připravena vzít na sebe zodpovědnost, dej mi odpověď „ano"."

PŘEHODNOCENÍ A ZMĚNA OSOBNÍHO PŘÍBĚHU

„Jsou lidé," řekl don Juan, „kteří velmi dbají na to, jakou povahu mají jejich činy. Jsou šťastní, protože jednají s plným vědomím, že nemají čas, a proto jejich činy mají zvláštní sílu, každý jejich čin má cit...

Činy mají sílu. A zejména tehdy, jestliže ten, kdo jedná, ví, že tyto činy jsou jeho poslední bitvou. Když jednáš při plném vědomí toho, že všechno, co děláš, může být tvým posledním činem na zemi, je v takovém jednání zvláštní, všechno pohlcující štěstí. Radím ti, abys znovu přehodnotil svůj život a svoje činy přenesl do tohoto světla."

C. Castaneda. Cesta do Ixtlanu

Náš podvědomý rozum tvoří pro každého člověka unikátní osobní příběh. Vytváří jej z určitých událostí našeho života. Tímto se podvědomí zabývá již od samého našeho narození. V podvědomí se uchovává všechna informace o našem životě. Dospíváme, střádáme zkušenosti, vnímáme okolní svět a ani netušíme, že náš život formují minulé zkušenosti a minulé zážitky. Vědomý vztah k okolnímu světu se stále mění, ale podvědomí se může přidržovat těch názorů, které se vytvořily na samém

začátku života a v nedávné minulosti. Například, pokud se ve vašem dětství stala událost, která na vás silně zapůsobila, musíte vědět, že nějaká část vašeho podvědomého rozumu to, co se odehrálo, stále vidí očima dítěte a ovlivňuje váš život. Proto je velice důležité přehodnotit osobní příběh a změnit podvědomý vztah k mnohým událostem minulosti.

My sami vytváříme svůj život, svůj svět. Vytváříme jej svými myšlenkami, svým chováním. Náš názor na svět se nejdřív formuje pod vlivem našich rodičů, pak školy, televize, knih. Časem to vytváří podvědomý program chování, jehož odrazem je právě ten svět, v kterém žijeme. Přehodnocením svého života měníme svůj podvědomý program, a tudíž i svůj svět, svůj život.

Jelikož nemoc je odrazem našich určitých negativních myšlenek a emocí na fyzické úrovni, je velice důležité vyhledat ve svém osobním příběhu události, které vedly k takovému vnímání světa. Bude to srozumitelnější, když si prohlédneme několik příkladů.

Do mé ordinace přišla mladá žena s bolestmi v bederní části páteře. Rentgen prokázal posunutí obratlů. Bolesti se objevily během prvního porodu, když se ženě narodilo mrtvé dítě. Z rozhovoru s podvědomím vyplynulo, že příčinou nemoci byla právě smrt dítěte v matčině lůně, kterou zapříčinil podvědomý program ničení dětí.

„Měla jste před prvním těhotenstvím myšlenky, že nechcete mít děti, strach z rodičovství nebo nevhodného těhotenství?" zeptal jsem sejí.

„Ne," odpověděla, „nic podobného mě ani nenapadlo."

„Ale přece jsme dostali od podvědomí jasnou a jednoznačnou informaci o tom, že nemoc a narození mrtvého dítěte zapříčinil program ničení dětí. Vždyť není dýmu bez ohně. Určitě se tento program musel vytvořit v dětství."

„Ale já si na nic podobného nevzpomínám," trvala na svém žena.

Začali jsme zkoumat podvědomé příčiny hlouběji a zjistilo se, že silné bolesti zad se u ženy objevily poprvé ve věku 14 let. Předcházela tomu řada událostí.

Její rodiče se často hádali a nadávali si. Ještě jako holčička většinu času trávila u babičky, která jí nejednou říkala: ,Hádají se kvůli tobě. Kdyby tě nebylo, potom by žili šťastně.' Tenkrát se u holčičky objevily bolesti v zádech. Chodili s ní k lékařům, kteří jí předepsali nějakou léčbu, a bolest postupně zmizela. Avšak podvědomí vyvodilo závěr, že děti překáží štěstí rodičů a nerodí se ve správnou chvíli. Toto je program přání smrti svému dítěti. Dívka zapomněla na tyto události, ale později, když se sama rozhodla být matkou, tyto myšlenky se odrazily v narození mrtvého dítěte a potom v posunutí obratlů v oblasti, která souvisí s dělohou a jinými reprodukčními orgány. Po tom, co si žena vzpomněla na tyto události, vybavilo sejí mnoho dalších, které spojovaly stejné myšlenky. V tomto případě babička není vinná. Prostřednictvím slov jen odrazila podvědomý program holčičky, který zdědila od své matky. Ta měla mnoho potratů. A potrat představuje jeden z projevů podvědomého programu ničení dětí. Matka jej převzala od své matky, která porušila určité vesmírné zákony. A tak bychom mohli pokračovat dál. Má to ale cenu? Přece nemůžeme změnit minulost. Avšak můžeme změnit své myšlenky, svůj program.

Vypadá to, že nemocem předcházejí určité životní situace. Pro někoho jsou očividné, pro někoho skryté. Důležité je začít se samovyšetřením, tehdy se všechno skryté stane zjevným.

Tady je další příklad. U jedné mé pacientky se před rokem začal vylučovat zelený, hnisavý sekret z nosu. Celkově se nosní problémy u ní objevily před pěti lety. Projevovalo se to ucpaným nosem v noci. V té době u mě absolvovala homeopatickou kúru. Výsledek byl dobrý. Teď lékaři určili zánět dutin a navrhli jí punkci. Odmítla, vzpomněla si, že jsem jí kdysi pomohl, a tak přišla za mnou.

Jak se ukázalo, vylučování sekretu předcházela určitá událost. Nedlouho předtím se její dcera odstěhovala do ciziny. Za nějakou dobu po odjezdu dcery se u matky objevil pocit osamělosti, smutek, deprese, lítost. Celou tu dobu v sobě dusila slzy. Tyto negativní myšlenky se vyrojily proto, že na první místo v životě dávala žena vztah s dcerou. Teď pro ni život ztratil smysl, jelikož žila pro svou dceru. Její sekret z nosu představoval skryté emoce, potlačené slzy.

Po této události si žena vybavila několik dalších, při nichž se projevily negativní emoce a které přivedly k nosním problémům.

Najdete-li ve svém osobním příběhu takové problematické události, začněte s jejich přehodnocením. Přehodnotit událost znamená vyměnit negativní a zhoubné myšlenky, které způsobily nemoc, za nové, pozitivní. Je třeba projít událost znovu s pocitem odpovědnosti. Za každou situací uvidět projev Vyšší Síly, byť nám připadá sebevíc nespravedlivá a nesmyslná. Tehdy zmizí vnitřní nespokojenost se situací a okolním světem celkově. Objeví se pocit spravedlnosti a zákonitosti toho, co se koná. Právě tehdy dokážete přijmout situaci, odpustit člověku a poděkovat mu.

Jedna žena trpěla bolestmi srdce, které se objevily po infarktu a trvaly delší dobu. Po tom, co jsme navázali spojení s podvědomím, zjistili jsme, že infarkt zapříčinily takové myšlenky a emoce, jako je zlost, nenávist, pocit křivdy, lítost, přání pomstít se. Tyto emoce byly spojeny se synovým rozvodem. Žena stále nemohla přijmout tuto situaci. A teď se zloba a nenávist k snaše, lítost nad synem a vnukem materializovaly v podobě srdeční nemoci. Ukázalo se, že ve svém životě měla mnoho událostí, při nichž prožívala stejné emoce. Jedině po tom, co žena přehodnotila tyto události a změnila k nim svůj postoj, zbavila se bolestí srdce.

Nejlépe je provádět techniku přehodnocení o samotě, na místech, kde se cítíte klidně a uvolněně. Před každým přehodnocením vezměte na sebe odpovědnost za svůj svět, za svůj život. Zastavte váš vnitřní dialog a přistupte k proceduře.

TECHNIKA PŘEHODNOCENÍ

1. Vyberte ze svého osobního příběhu takovou událost pro přehodnocení, na kterou jste reagovali negativně, zažili stres.

2. Představte si tuto situaci, toho člověka (nebo ty lidi), s nímž jsou spojeny vaše prožitky v této situaci.

3. První, co je třeba udělat, je přijmout tuto situaci. Existuje výraz: „Vše je vůle Boží!" Přijmout situaci znamená vzít na sebe odpovědnost za její vznik. Vždyť Bůh je v každém z nás, tudíž každý člověk, jenž se zúčastnil situace, ji tvořil po svém. Proto já jsem odpovědný za své myšlenky a činy. Druhý zúčastněný - za své. Nejsou viníci, jsou jenom odpovědní.

4. Popřemýšlejte, jakými svými myšlenkami a city jste vytvořili tuto situaci. Příjemné situace ve svém životě tvoříme pozitivními myšlenkami, nepříjemné (stresové) - negativními.

5. Určete, čemu důležitému a pozitivnímu vás tato situace naučila? Jakou pozitivní zkouškou jste prošli? Existuje výraz: „Všechno, co Bůh dává, je pro něco dobré." Před přehodnocením je vhodné udělat seznam těch lidí, s kterými jste se potkávali ve svém životě. Je to možné udělat, tím spíše, že když začnete přehodnocovat svůj život, budou se vynořovat vzpomínky na události, na které jste již dávno zapomněli.

6. Poděkujte všem zúčastněným za ponaučení. Na konci každého přehodnocení proneste nahlas: „Děkuji ti za účast v této situaci, za to důležité a pozitivní ponaučení, kterým jsem prošel. Žehnám ti s láskou a propouštím tě. Ty žiješ ve svém světě. Já - ve svém. Jsme svobodní!"

7. Změňte podvědomý obraz této události. Jde o to, že každá událost našeho života ponechává svou stopu na podvědomé úrovni v podobě určitého obrazu, který dokáže působit na náš život jak ničivě, tak i tvořivě. Pokud je pro nás obraz minulé události nepříjemný, je třeba jej změnit. Na to existuje efektivní a velice účinná technika pod názvem „Přeměna obrazu".

Přeměna obrazu

1. krok. Určete, jaká událost vašeho života předcházela vzniku nemoci. Může jich být několik. Občas se tyto nepříjemné události a lidé sami „vynořují" v paměti, dokonce bývají neodbytné. Občas je zaháníme do svého nitra tak hluboko, že potom je zapotřebí čas a úsilí, abychom si na ně vzpomněli.

Soustřeďte se na své bolesti nebo nemoci (může to být nejen fyzická bolest, ale i duševní). Určete místo, tvar, velikost a barvu bolesti (nemoci). Pak se zeptejte sebe: „Co se skrývá za touto bolestí (nemocí)? Jaká slova, obrazy, vzpomínky přicházejí v myšlenkách, jaké události a lidé se „vynořují" v paměti?"

První myšlenkový obraz, jenž se objeví ve vaší představě, je „příčinný" obraz.

Teď, když jste objevili „příčinný" obrázek, „vypněte" jej. Totiž velice rychle jej udělejte malinkým a matným, a ať zmizí.

2. krok. Vytvořte obraz zdraví. Vytvořte ve své představě obraz sebe sama jakoby z budoucna, sebe, který již vyřešil tento problém, zbavil se nemoci. Nakreslete portrét sebe již zdravého a šťastného. Popřemýšlejte a představte si, co by se ve vás jako v člověku změnilo, kdybyste se tehdy v té situaci zachoval jinak. Jak by to změnilo váš život teď. Co nového teď pociťujete, o čem mluvíte, co vám říkají lidé v okolí. Propracovávejte tento obraz, dokud nevytvoříte takový, který pro vás bude příjemný a velice vábivý. Je to ten směr, jímž budete kráčet.

3. krok. Vyměňte tyto dva obrázky: „příčinný" a obraz zdraví. Transformujte obrázek příčiny nemoci do vašeho nového obrazu zdraví. Pro tento účel vezměte první obrázek, spojený s bolestí (nemocí), a do jeho dolního levého rohu umístěte malinký, tmavý obraz sebe jiného, zdravého. Teď po vás chci, abyste rychle zvětšili velikost a jasnost malinkého tmavého obrazu zdraví a udělali jej velkým a jasným, dokud nepokryje staré zobrazení, spojené s nemocí, které současně zbledne a scvrkne se. Udělejte to rychle, rychleji než za vteřinu. Jakmile vyměníte tyto obrázky a obraz zdraví a štěstí bude velký, jasný a zřetelný, úplně „očistěte obrazovku", anebo otevřete oči a uvolněte se, podívejte se kolem. Pak se vraťte do svého nitra a absolvujte to znovu, počínaje tím nepříjemným zobrazením a malinkým tmavým obrazem sebe jiného v rohu. Udělejte to pětkrát až sedmkrát. Zautomatizujte to. Ať samotná myšlenka na tu nepříjemnou událost nebo člověka ihned vyvolá obraz zdraví. Na konci pokaždé určitě „očišťujte obrazovku" nebo otvírejte oči. Tedy rozptylte se.

4. krok. Kontrola. Teď si vzpomeňte na ten první „příčinný obrázek". Pokuste se jej udržet ve své představě. Co se děje?

Pokud procedura přeměny byla provedena efektivně, stěží se vám to povede. Starý obrázek bude mizet a namísto něho se automaticky objeví obraz zdraví a štěstí - obraz vás takového, jakým chcete být.

Pokud dříve myšlenky na toho člověka nebo událost byly neodbytné, teď je ani nedokážete udržet v hlavě, protože namísto nich do ní doslova vtrhávají nové myšlenky o zdraví a štěstí, o novém životě.

Tato technika zadává vašemu mozku nový životní směr. Máte konkrétní cíl a rozhodně jej dosáhnete. Teď všechno uvnitř vás - myšlenky a chování - bude nasměrováno na dosažení nového stavu.

Potom se vraťte k prvnímu kroku a zjistěte, co cítíte, co se stalo s obrazem bolesti (nemoci). Velmi často bolest ihned mizí úplně a beze stopy. V některých případech se něco mění v obrazu nemoci. Může se změnit místo, velikost, tvar nebo barva. V tom případě pokračujte dál v tomto cviku.

Znovu se obraťte do svého nitra a zeptejte se: „ Co se skrývá za touto bolestí (nemocí)? Jaká slova, obrazy, vzpomínky přicházejí v myšlenkách, jaké události a lidé se „vynořují" v paměti?" Mohou vzniknout jiné obrázky, vzpomínky, jež také zapříčinily nemoc. Zaměňte také je. Pak se opět vraťte k prvnímu kroku. Dělejte to tak dlouho, dokud se vaše pole vědomí neočistí.

Následující den se doporučuje cvik zopakovat pro utvrzení výsledku. Nadále jej dělejte jen v tom případě, když pocítíte bolest nebo když se v hlavě objeví staré myšlenky a prožitky. Za nějakou dobu vás tyto myšlenky spolu se starou bolestí opustí. V hlavě budete mít naprosto nové a dobré myšlenky. Bude jim odpovídat také nový zdravotní stav.